Říjen 2006

Východní náboženskofilozofická koncepce vývoje člověka

16. října 2006 v 18:02 | Dr.Kačaras Dimitris |  Východní náboženskofilozofická koncepce vývoje člověka

Východní náboženskofilozofická koncepce vývoje člověka

Posuzujeme-li prameny psychické autoregulace, musíme mít na zřeteli fakt, že se utvářela na náboženském základě. Nábožensky motivované sebezdokonalování odedávna naplňuje a inspiruje život v Indii, Číně, Japonsku, Tibetu i jiných asijských zemích, bohatou tradici má také v Africe a Americe. Ukazuje se, že metody psychické autoregulace, které vytvořili a používali sufijští muslimové, indičtí bráhmani, křesťanští mniši a indiánští šamani, si uchovávají hodnotu a platnost i mimo náboženské prostředí. Přitom mezi jednotlivými metodikami neexistují zásadní rozdíly. Podstata je stejná, a tak můžeme formulovat obecnou náboženskofilozofickou koncepci vývoje člověka, jež neodporuje hinduismu, taoismu, buddhismu, sufismu, ale ani křesťanství (v podobě indického malabárského vyznání).
Podle této koncepce je středem a základem, celého vesmíru Bůh (s velkým počátečním písmenem - na rozdíl od pohanských bohů - duchů). Bůh je považován za stvořitele (Tvůrce), Otce (Matku), Největšího Učitele, Cíl, ale také za Všechno (Absolutno).
Podstatou vývoje vesmíru je osobní evoluce Boha, která probíhá v cyklech. Smysl cykličnosti tkví ve vytváření stále nových podmínek pro pokračováni evoluce. Ve staroindických védách jsou takové cykly nazývány manvantary.
Období projevené existence pevné hmoty jsou označena slovem kalpa, období neprojevené existence se nazývají pralaja. (V soudobé astronomii se pro cykličnost používá terminu pulsace.) Hranice mezi kalpou a pralajou není nic jiného než biblický konec světa.
Taoismus a tibetský buddhismus vycházejí z představ o mnohorozměrnosti vesmíru. Pod pojmem mnohorozměrnost i se chápe obsažnost několiku světů v témž prostoru, jenž se skládá z rady světů, které společné existují v jednom objemu a liší se od sebe stupněm jemnosti a hrubosti.
Nejvyšší prostorový rozměr se v buddhismu označuje jako Prázdno naplněné božským vědomím, vnímaným jako jasné světlo taoismu Tao). V hinduismu se, mluví o Átmanu - části individuálního organismu, přítomné v nejvyšším prostorovém rozměru; Paramátman se má k subjektu jako vnější vědomí v téže úrovni. Každý ze světů mnohorozměrného prostoru je obydlen jednotkami neorganického (nevtěleného) nebo organického (tj. do fyzických těl vtěleného) života - duchy, elementy (nevtělenými zvířaty a rostlinami), bohy atd. Nejvyšší prostorový rozměr - nejjemnější z planu vesmíru - je příbytek Boha (v aspektech Tvůrce, Otce nebo Matky, Největšího Učitele, Cíle).
V dobe pralaji (tj. před začátkem stvoření světa) existuje jen toto Vědomí a tento Rozum nejvyššího prostorového rozměru.
Na počátku každé kalpy v tomto základním, prvopočátečním stupni začíná proces utváření hmoty dalších rozměrů prostřednictvím zhušťování energie až do stupně pevných látek.
Podle náboženského pojetí Bůh vytváří tyto světy ze sebe, ze svého těla a stává se současně Tvůrcem i Výtvorem. Proto se na Východě říká: "Vše jest Bůh." V této souvislosti se stává pochopitelným i biblické tvrzení, že "Bůh stvořil člověka k obrazu svému" (Genesis 1,27). Zde je míněn mnohorozměrný lidský organismus a zvláště fakt, že v něm existují ve všech úrovních struktury podobné strukturám Boha-Absolutna.
Nejjemnější, nejvyšší pojetí Absolutna je nejen jeho pojetí jako Tvůrce a Učitele, ale i jako Cíle osobní evoluce živých bytostí. Připomeňme si v spojení s tím přikázání Nového zákona: "Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý vás nebeský Otec" (Matouš 5,48). A ten, kdo dosáhne této dokonalosti, ten "bude vládnout s Pánem a stane se jedno s ním. A on bude jedno s vámi od nynějška a navěky věků". (31).
Z toho všeho vyplývá, že osobní vývoj vtělovaných jednotek vědomí je v podstatě osobní evolucí Boha, která probíhá jako transformace energie v živých bytostech. Tato energie je součástí Boha - Absolutna a proměňuje se od nejnižších forem k nejvyšším na energií vědomí, která se vyvíjí a nakonec naplňuje Vědomí nejvyššího prostorového rozměru. Bytost při tom dosahuje svého Cíle. Všechny živé bytosti jsou jako buňky vyvíjející se v těle Boha. Planety včetně Země jsou ostrůvky pevné látky vesmíru, na kterých (v závislosti na tom, jaké tam v daném čase existují fyzikální podmínky) může probíhat proces přetvářeni energie v organických tělech živých bytosti.
Předpokládá se, že proces evoluce energie v živých bytostech probíhá podle následujícího schématu.
První počátky budoucích duši se tvoří v průběhu formováni prvotních shluků původně rozptýlené energie na krystalických mřížkách minerálů, jimž, stejné jako organickým živým bytostem, jsou vlastní stádia zrodu, růstu, zralosti, stárnuti a zániku. Když se minerál rozpadne, pak se "chomáček" energie přemísti do rostlin a potom do zvířat. Při tom se postupné zdokonaluje a nakonec, možná za miliony let od svého vzniku, se vtěluje do lidi.
Nábožensko koncepce Východu tvrdí, že evoluce duše v lidských tělech trvá také po mnoho vtěleni. Přestávky mezi nimi mohou trvat stovky pozemských let. Požadavky na bytost v lidském stádiu osobni evoluce se stale zvyšuji. Zaklad dalšího pokroku tvoři též intelektuální zdokonalováni a osvojeni mravních principů. Ti, kdo se s tímto úkolem nevyrovnají, degraduji. Jejich údělem je návrat ke vtěleni do zvířat (64).
Každé nové vtěleni bytosti plánuje Bůh tak, aby poskytl co nejvhodnější podmínky pro odstraněni nedostatků a pro vznik chybějících kladných kvalit. Navenek se to projevuje v činnosti tak zvaného zákona karmy (zákona příčin a následků v tvorbě osudu). Například jestliže někdo způsoboval jiným bytostem utrpení, aniž by ho trápilo svědomí, bude postaven do pozice trpícího, aby na sobě zakusil bolest svých předchozích oběti a naučil se tak soucitu. Kdo měl v sobě málo lásky, narodí se znovu jako žena a bude se zdokonalovat mateřstvím. Komu chyběla odvaha, může se stát vojákem. Kdo potřebuje pokročit v intelektuálním vývoji, tomu se dostane podmínek pro získáni dobrého vzdělání atd.
Nicméně osud člověka v daném pozemském životě není předurčen s konečnou platnosti. Skládá se ze dvou příčinných linii; vrozené (v níž pokračují předchozí životy) a nově získané (v níž se projevují správná nebo nesprávná rozhodnutí). Vrozený osud může být radikálně změněn správnou volbou životní cesty, úsilím a překonáváním sebe sama na teto cestě.
Takto všechny situace, do kterých se člověk dostává za života na zemi, musí považovat za lekce, které mu dává Bůh-Učitel. Všechny tyto situace (včetně lidských kontaktů) nejsou samoúčelné; podobají se dekoracím, jež mění Bůh v průběhu výuky žáka. V tomto smyslu celý život v materiální úrovni je posuzován jako májá (iluze). Je třeba zdůraznit, že se tím vůbec nemíní iluzornost existence materiálního světa a jiných lidi. Jako iluzorní se označuje přirozená počáteční snaha člověka vidět události probíhající v materiálním světě, jako by existovaly samy o sobě a jako by nebyly řízeny Bohem. Podle náboženské koncepce se neděje nic, co by bylo mimo božské zorné pole a mimo boží vůli. Jestliže je něco mimořádně významného pro člověka, jestliže to jediné existuje samo o sobě, pak je to Bůh, který mne učí. "Je pouze Bůh a já jsem - a více nic není." Důsledkem takového přístupu nevyhnutelně ovsem není silný egocentrismus. Naopak, východní náboženské učeni nabádá, abychom neviděli v jiných lidech konkurenty při rozdělování pozemského blaha, ale souputníky na Cestě evoluce Vědomí.
Mnohé náboženskofilozofické školy Východu vycházejí z předpokladu, že dekorace nepřestavují létající človíčkové-duchové nebo bohové, kteří mohou najednou zapomenout, usnout, vzdálit se, a pak se místo nich objeví ďáblovi sluhové... Boha není nutno volat z jiných planet nebo z kosmu. Bůh je jako Vědomí přítomen všude - mimo naše těla, i v nich. Abychom se k němu obrátili, poznali ho a spojili se s ním, je třeba se naučit přenášet své vědomí na stupeň Prázdnoty, tj. do vyššího prostorového rozměru. Například je možno se po dosažení hésychie (vnitřního ticha) ponořit vědomím do oblasti vlastního srdce, kde se poprvé poznává záření Átmanu. Potom po dalším úsilí přichází nirvána... Ani tehdy však práce na sebezdokonalování nekončí.
Za prvé - nirvána, na rozdíl od mahánirvány (osvobození), ještě neznamená dokonalou Lásku, Moudrost a Sílu, tři základní atributy Dokonalosti. Za druhé - asketa má možnost dosáhnout nesmrtelnosti, vystavět si nové tělo z nejjemnější energie. V něm bude moci pokračovat v plnohodnotném životě i po zániku fyzického těla.
Poslední krok, který se musí udělat pro konečné vítězství, je spojení vlastního rozvinutého vědomí s vědomím Boha; k tomu je třeba, aby člověk v sobě zničil všechno osobité a vzdal se představy vlastního Já. Tehdy nastává stav vyjádřený slovy: "Já a Otec jsme jedno". (Jan 10.30)
Podle východní náboženské koncepce existují na Zemi dvě paralelní linie evoluce; jednak evoluce fyzických těl rostlin, zvířat a lidí a jednak vývoj jednotek živé energie.
Princip soucitu se zakládá na uznání oduševnělosti světa, který nás obklopuje: vždyť jestliže způsobíme fyzickou újmu třeba jen stromu, květině, nemluvě o zvířatech nebo lidech, narušujeme vývoj jednotek neorganického života, které jsou v nich obsaženy. Přitom v tomto smyslu není zásadní rozdíl mezi člověkem, krávou nebo květinou - lišíme se jen věkem...
Jenže osobní vývoj probíhá téměř výhradně v období vtěleni. Proto je očekávané budoucí vtělení velkým blahem. Ale život na Zemi je plný zkoušek, těžké práce a učení. To vše je spojeno s utrpením. Ve zbývajícím čase našeho pozemského života se tudíž musíme snažit naučit se co nejvíce a prožít život tak, aby další vtělení nebylo nutné.
Základním úkolem při osvobozeni z pout karmy je překonáváni plošného chápání světa, jemuž se lidé učí (a jinak to asi nejde) od dětství. "Naše seznámení se světem, který vnímáme," říká Juan Matus, "nás nutí věřit. Že jsme obklopeni předměty, existujícími nezávisle, samy o sobě, tj. tak, jak je vnímáme. Ale ve skutečnosti není svět předmětů, je vesmír emanací..." A poznaní tohoto vesmíru emanací (výronů božské energie - pozn. překl.), přesídlení do něho ještě za daného života (bez ztráty adekvátního kontaktu se světem obyčejných věcí) není možné, je-li pohlceno veškeré vnímání hrubohmotnými formami. Proto před nábožensky založeným člověkem stojí úkol dosáhnout nepřipoutanosti k iluzorním pozemským hodnotám.
Člověk prochází v mnoha vtěleních řadou stupňů od primitivního stavu až k dokonalosti. Avšak jestliže Bůh tvořil projevený vesmír počínaje nejjemnějším směrem k hrubému, pak úkolem člověka je projít po téže cestě v opačném směru.
Tato cesta se v hinduismu presentuje jako sedmistupňová (63):
První stupeň - bhuloka (materiální úroveň). Na něm si člověk osvojuje plošné chápáni světa, jeho starosti jsou naprosto materiální; člověk se ztotožňuje s fyzickým tělem.
Druhý stupeň - bhuvarloka (astrální úroveň). Má se za to, že v tomto stádiu dojde k rozšíření obzoru za hranice materiálního plánu a vyvíjejí se některé magické (na příklad extrasensorní) schopnosti. Je to velmi nebezpečný stupeň, protože se může objevit pocit vlastní nadřazenosti nad jinými lidmi a hrozí eticky nesprávný vývoj.
Třetí stupeň - svarloka (mentální úroveň). Je chápán jako intelektuální vývoj a formování představ o náboženském cíli vlastního života.
Pouze na základě rozvinutého intelektu probíhá pravdivé a hluboké chápání etických problémů. Dosažení značného pokroku v etickém zdokonalování znamená postup na stupeň maharloka (supermentální úroveň).
Dále člověk pokračuje v rozvoji své Lásky, Moudrosti a Síly už jako duchovní vůdce. Tak nakonec dosahuje stupeň džňánaloka (předbožská úroveň).
Další vývoj umožňuje vystoupit na ještě vyšší stupeň - tapaloka - neboli stupeň Bráhma (křesťanský ekvivalent je svatý Duch). Těmito termíny se v náboženské filozofii označuje souhrn vědomí lidí, kteří dosáhli božské úrovně svého vývoje. Vtělený člověk, jenž dosáhl této úrovně, a také ten. kdo se vtěluje z daného stupně s cílem přinést lidem vyšší poznání, se nazývá Avatar (podle židovské a křesťanské terminologie Mesiáš, Kristus, podle buddhistické Boddhisatva).
Existuje ještě jeden stupeň už nediferencovaného vyššího vědomí Íšvary (Boha-Otce) - stupeň satjaloka.
Doktrína vyšší jógy předpokládá, že člověk prostřednictvím meditativních metod může ještě při užívání pozemského těla vystoupit na uvedené nejvyšší stupně. Mýlí se ti věřící, kteří očekávají znovuvzkříšení mrtvých na Zemi, neboť pravý není život pozemský, ale nadpozemský, který se získává jako výsledek vítězství nad svou omezeností. "Tento svět je světem iluzi život na Zemi je zkouška, abychom se očistili od všeho nečistého. Brzy pomine vzpomínka na život na Zemi a nastoupí klid a osvobozeni od utrpení." "Není smrti - je zrozeni... Mnohá náboženství mluví o pekle, o místě trestu nebo vykoupení hříchu. Ale pekle se nachází zde, v tomto světě, a náš opravdový život je v jiném světě. Sem přicházíme proto, abychom se učili a zaplatili za chyby učiněné v předcházejícím životě nebo abychom se pokusili splnit nějaký velmi důležitý úkol. Ale toto peklo je jen prahem pro budoucí, lepší život..." (55).
Následující přirovnání ilustruje severobuddhistické představy o lidském živote.
Život na Zemi - je život v hluboké soutěsce světa iluzí. Soutěska je obydlena množstvím lidí, procházejících ve svém vývoji stádiem vtělení. Světlo z nebe zalévá soutěsku, ale zdaleka ne všichni z něho mají radost. Jedni ryjí do země a snaží se dostat ještě hlouběji, druzí sbírají kameny u potoka, cosi z nich stavějí a usazují se zde nadlouho. Ale třetí, ti jsou zde už dávno, vyzkoušeli všechny činnosti, dostupné na tomto světě a zatoužili se dostat ze soutěsky. Začínají se s nadějí a touhou dívat vzhůru, směrem k prameni světla, a potom se také odhodlají k výstupu po srázech.
Dostat se z rokliny není však tak snadné. Jsou zde nebezpečné strmé stěny, které postraší a donutí slabé a nerozhodné k návratu. Jsou zde i falešné stezky vedoucí do slepé uličky a k propastem. A tak se někdo musí vracet a hledat jinou cestu... Někdo padne na dno a jeho tělo se zničí. Na dně soutěsky však získá nové tělo a uchová si zkušenost z předchozího hledání i odhodláni směřovat ke světlu, když se nové tělo dotvoří, člověk se znovu vydává hledat cestu vzhůru. Světlo shora napájí silou ty, kteří k němu míří. Když se jako vítězové doslanou ze soutěsky, stanou ve světle pravého života. A to je Vzkříšeni.
Kdo toho dosáhne? Není těžké uhodnout, že ten, kdo získal dostatečné zkušenosti při řešení životních situací na dně soutěsky, stal se díky tomu pevný, silný, vynalézavý, pozemsky moudrý. Zkušenost z iluzorních her na oné soutěsku je tedy důležitá. K tomu, aby člověk úspěšně překonal sráz, musí být připraven jak materiálně (pozemská zkušenost), tak duchovně (náboženské vědomosti a esoterická zkušenost).
Ti, kdo vyšli ze soutěsky a navždy se utvrdili ve spojení s pramenem světla nad soutěskou, dosahuji osvobození. (Další vtělení nejsou nutná stejně jako není třeba pokračovat v sebezdokonalování).
Stojí za povšimnutí, že termín osvobození není shodný s termínem nirvána. Nirvány lze dosáhnout mnohem dříve a další vývoj probíhá v ní (člověk zdokonaluje svůj stav nirvány). Mezi prvním dosažením nirvány a osvobozením se nachází dlouhodobý proces krystalizace (60). který trvá minimálně měsíce nebo roky. Stupeň bezprostředné předcházející osvobození spočívá, v osvojeni tak zvané "správné meditace věčného míru a rozplynutí", která se stává dosažitelnou jen poté, kdy je do kosmických rozměrů rozvinuto a dále otevřeno a naplněno tzv. spodní vnímaní (43,46).
Pokud jde o meditace, osvobozeni značí plné proniknutí do pravého života prostřednictvím vědomí, což v počátečním stupni není živé bytosti vlastní. Zároveň si člověk zachovává schopnost k adekvátní existenci také v pozemském životě, ale už na kvalitativně jiné úrovni. Osvobození je vrcholem nirvány.
Je pochopitelné, že pouze meditační úspěchy pro dosaženi osvobození nestačí, neboť tři základní aspekty dokonalosti - Láska, Moudrost a Síla - se vytvářejí na dně soutěsku. Proto pokusy o rychlé zapojení jedince do vyšší jógy nejenže nepřinesou kladné výsledky, ale mohou způsobit škody v jeho vývoji. Na těchto úrovních se musí lidé zdokonalovat naprosto svobodně, až k tomu dozrají ve své psychogenezi i ontogenezi (4).
Tak vypadá v obecných rysech náboženskofilozofická koncepce východních národů - vnitřně logická a alternativní k materialistickému myšlení. Na ní se zakládá vztah k životu jako k cestě náboženského zdokonalování a k účasti ve vesmírném procesu evoluce, jenž podnítil milióny lidí k duchovnímu snažení. Plodem jejich úsilí jsou velmi zajímavé systémy psychické autoregulace, které může použit každý, nezávisle na svém přesvědčeni.

testy zabavy

15. října 2006 v 20:14 | Dr.Kačaras Dimitris |  testy zabavy
Umíte dostatečně ovládat své nervy?
Sice se tradičně mluví o vánoční pohodě, ale v mnoha případech je spíš opak pravdou. Praskají nám nervy, protože všechno nejde podle našich představ, a modlíme se, aby už bylo po všem. Tak stop, napřesrok budou Vánoce zase, zkusme tedy spíš trochu trénovat svou nervovou soustavu. Potřebuje to i vaše?
1.
Počítáte vždycky s alespoň malou časovou rezervou?
A kde na ni tak asi vyšetřit čas?
Pro svůj klid ji potřebujete nutně.
Rádi byste, ale většinou se někde vytratí.
2.
Když máte před sebou velkou událost, třeba i Štědrý den,
koukáte, abyste se na ni dobře vyspali;
neustále kontrolujete, zda jste dobře připraveni;
Pociťujete jen mírnou nervozitu.
3.
Svůj vztah k systematičnosti a pořádku můžete charakterizovat jako
přiměřený;
vlažný;
úzkostlivý.
4.
Co byste řekli o člověku, který teprve na Štědrý den v poledne shání kapra?
Co by, přinejhorším koupí v samoobsluze filé.
Je neodpovědný vůči rodině i svátkům.
Musí to být trochu nepříjemná záležitost.
5.
Představte si, že dostanete od Ježíška jeden den, s nímž si můžete naložit jen a jen podle svého. Jakou činnost zvolíte?
Vyřídíte různé resty, které vznikly v předvánočním čase.
Budete labužnicky spát, mlsat a popíjet.
Využijete čas pro rodinu a přátele.
6.
Víte, že na začátku roku vás čeká nepříjemná povinnost.
Když se připomene, myšlenku se snažíte zahnat.
Vyhlídka na ni vám hodně otravuje život.
Tak jen ať si, holka, pěkně v klidu počká.
Víte vy vůbec, jací vlastně jste?
Poznat druhé bývá často velmi těžké, ale prokouknout vlastní osobnost nezřídka ještě horší. Dokázali jste to?

test schopnosti zvládnout stres

15. října 2006 v 20:12 | Dr.Kačaras Dimitris |  test schopnosti zvládnpout stres
TEST SCHOPNOSTI ZVLÁDNOUT STRES
Vydáno dne 17. 10. 2004 (980 přečtení)
. Sami si prověříte funkci jednotlivých orgánů, sílu svých pohlavních hormonů, schopnost vzdorovat stresu, alergiím, cukrovce atd. Zábavnou formou se Vám dostane vážně míněných rad lékařů.
1
Alespoň jednou denně jím teplé jídlo
ano
ne
2
Alespoň čtyřikrát týdně spím 7-8 hodin
ano
ne
3
Mám alespoň jednoho příbuzného, na něhož se mohu spolehnout a jenž navíc bydlí nedaleko
ano
ne
4
Alespoň jednou týdně cvičím až do vyčerpání
ano
ne
5
Kouřím méně než 10 cigaret denně
ano
ne
6
Piji méně něž pětkrát týdně alkohol
ano
ne
7
Moje váha odpovídá výšce mé postavy
ano
ne
8
Můj příjem kryje mé výdaje
ano
ne
9
Spoléhám na vlastní přesvědčení
ano
ne
10
Pravidelně navštěvuji nějaký klub nebo kulturní zařízení
ano
ne
11
Mám mnoho přátel a známých
ano
ne
12
Mám jednoho nebo více přátel, se kterými se mohu podělit o svoje problémy
ano
ne
13
Mám dobré zdraví ( včetně zraku, sluchu a zubů )
ano
ne
14
Jsem schopen (na) mluvit otevřeně o svých pocitech, jsem-li rozzloben(a) nebo rozčilen (a)
ano
ne
15
S lidmi, s nimiž žiji, mluvím pravidelně o svých každodenních problémech
ano
ne
16
Alespoň jednou týdně udělám něco pro své vlastní potěšení
ano
ne
17
Dovedu si racionálně organizovat svůj volný čas
ano
ne
18
Piji méně než tři šálky čaje denně
ano
ne
19
Během dne si dovedu udělat čas jen pro sebe
ano
ne


Za každé ano 1 bod
Za každé ne 5 bodů

Výsledek:

Po sečtení bodů odečtěte 20. Pokud Vám vyjde číslo pod 30 bodů, ukázalo se, že se umíte se stresovou situací vypořádat bez problémů.

Výsledek v rozmezí 41-49 bodů svědčí o tom, že stresové situace většinou docela dobře zvládáte.

Výsledek 50-75 bodů není vůbec povzbudivý. Prý se vám zřídka podaří stresovou situaci opravdu zvládnout.

stres klasifikace

15. října 2006 v 20:11 | Dr.Kačaras Dimitris |  stres klasifikace
Zemři, vyhneš se stresu!
Podle nejčerstvější zprávy Evropské agentury pro bezpečnost a zdraví při práci trpí v zemích EU stresem každý třetí pracující člověk! Stresové situace však znali už lidé doby kamenné, kteří v ohrožení buď bojovali nebo se dali na útěk. To my třeba na pracovišti většinou udělat nemůžeme. Navíc moderní věda dnes už ví, že stres nutně není jen příčinou ohrožení. Může i pomáhat a přinášet potěšení!

Proč se lidé mění?
Obecně:
Až do třicátých let 20. století neexistovala žádná definice stresu. Lidé sice takové stavy dlouho znali, ale nedokázali je pojmenovat. Pak si však vědci všimli nápadné shody podivného chování jinak psychicky normálních lidí, kteří se ocitli v náročné životní situaci. Reagovali neadekvátně, projevovali výrazný neklid a nechybělo ani psychické zhroucení, fyzický kolaps z neznámých příčin… Prostě nevysvětlitelné chování!
Bylo tedy třeba zjistit, proč k těmto stavům, které se začaly stávat celospolečenským problémem, dochází a jak jim lze zabránit. První výzkumy v této oblasti lidského prožívání provedl kanadský lékař, endokrinolog Hans Selye. Dospěl k závěru, že je to vinou stresu. Ten podle něj mívá rozmanitou podobu - poranění, fyzické ohrožení, bakteriální infekci, ale i problémy ve škole, v zaměstnání, v manželství, strach z určitého nebezpečí… Podle toho může mít stres i různé obecné účinky.
Rozhořčení je špatný rádce:
stres jako "určitý stav těla a mysli, který se projevuje řadou objektivně zjistitelných chemických a fyziologických dějů v orgánech těla."

distres jako myšlenou formu stresu, která nás výrazně ohrožuje, protože jeho intenzita již překračuje hranici zvládnutelnosti, tělo je vyčerpáno, stres vede k nemocem, celkovému vyčerpání organismu a může dojít až ke smrti. Protipólem pak je eustres, který velmi kladně prospívá rozvoji organismu, kdy ve stavu nabuzení (třeba v zamilovanosti) podáváme daleko lepší výkony než obvykle.

tzv. stresor, je všechno co vyvolá nadměrnou reakci organismu. Za zvlášť silný stresor je frustrace. Tvrdim, že lidé jsou živočichy usilujícími o své cíle, a proto nesnášejí, aby jejich plány zkřížily jakékoliv potíže.

Lékařští vědci zdůrazňují, že stres je nedílnou součástí života, tedy zcela normálním jevem.
V některých naléhavých situacích lidé dokonce dokážou prokázat ohromnou sílu a hbitost, což by u nich bez stresu nebylo možné. Někteří lidé navíc stres sami vyhledávají, třeba při tzv. adrenalinových sportech. Trochu burcujícího stresu pro lepší výkon potřebují i umělci, chirurgové a některé jiné profese.
Stres číhá na každém kroku

Jak se dnes ukazuje, reakce na stres není závislá na intenzitě stresoru, ale přímo úměrně souvisí se schopností jednotlivce se s takovou zátěžovou situací vyrovnat.
Moderní člověk žijící v západní civilizaci zažívá v každodenně setkání s mnoha z téměř 400 000 rozmanitých stresorů! Je to asi tisíckrát víc, než prožívali naši předkové před 100 lety. Většinu stresorů si ani neuvědomujeme, ovšem náš organismus je pečlivě zaznamenává, vyhodnocuje a reaguje na ně.

Flight or fight! - Uteč - nebo bojuj!

Stres je nespecifická reakci na fyzické, mentální a chemické reakce těla. Stresovou reakci je generalizovaný adaptační syndrom (GAS), který na stresovou situaci reaguje vylučováním adrenalinu a noradrenalinu. Tyto hormony vyvolávají celkový stav nabuzení, zvyšují krevní tlak a dechovou frekvenci, zrychlují srdeční činnost a metabolismus. Tělo je pak celkově připraveno k akci. V době, kdy mohl člověk reagovat na stresovou situaci útokem či útěkem, plnil tento systém svůj účel. V moderní době je ale tato reakce vlivem sociálního prostředí potlačována a nevyužité chemické změny se hromadí v organismu a mohou jej poškodit.

Bojuj - nebo uteč!
1- poplachová reakce. Po ní následuje stadium
2- adaptace, kdy si tělo postupně zvyká na " poplachy" a stává se proti nim do značné míry odolné. Ovšem jestliže stresové situace stále přetrvávají, dostává se živočich (tedy i člověk) do třetí fáze3
3- - adaptačního syndromu, fáze vyčerpání. Tehdy lidi často ohrožují žaludeční vředy, onemocnění srdce, cukrovka či jiná nemoc, ke které mají genetické dispozici.
Stresová reakce je reakce prakticky celého organismu. Přesto lze jakési řídící centrum najít, a to už u vývojově starších organismů. Nachází se v mozku. Jde o okruh : tzv. lymbický systém (centra pro pudy, emoce - pláč, radost, zlost, agresivitu), hypothalamus, thalamus (centra bolesti), podvěsek mozkový - hypofýza.
U člověka, který využívá druhé signální soustavy - je schopen logického myšlení, myšlení v symbolech a řeči - též šedá kůra mozková.
V poslední době se zjistilo, že není pravda, že by ubývalo nervových buněk. Některé nervové buňky v důsledku chronické nečinnosti upadají do " dřímot ", ale uchovávají si získanou informaci. Čím déle zůstávají tyto polospící buňky bez práce, tím větší potíže budou s jejich " probuzením " . Duševně pracující lidé žijí mnohem déle, než ti, kteří se zabývají fyzickou prací.
VŠEOBECNÝ ADAPTAČNÍ SYNDROM :
Na počátku se objevuje celková rozladěnost, neklid, nejsou ve své kůži trápí se = "nespecifická reakce".
Následuje slabost, podrážděnost = nespecifická obranná reakce = obecný adaptační syndrom . Teprve po té lze hovořit o určité diagnóze a specifikovat symptomy nemoci.
1. etapa • neklidné reakce
(organismus se začíná poměrně rychle stavět na odpor nebo se přizpůsobuje životním podmínkám)
2. etapa • fáze odporu
(již proběhla adaptace na nové podmínky a organismus se plně věnuje odporu proti působení stresoru)
3. etapa • fáze vyčerpání
(po dlouhotrvajícím působení stresového faktoru dochází k vyčerpání adaptačních rezerv a organismus umírá). Tato 3. fáze se nerozvine vždy. Většinou se organismus v 1. nebo 2. fázi vyrovnává se stresorem.
STRESORY : zevní (sociální),
vnitřní (bolest, emoce).
Nejčastějším stresorem člověka jsou emocionální podněty. Uniknout stresu je prakticky nemožné.Před stresem utíkat nemusíme, protože úplná svoboda od stresu znamená smrt. Musíme se chránit před distresem = zhoubný, nepřetržitý stres = negativní stres. Jde o stav, kdy struny již nevydrží, trhají se a píseň zůstane nedohraná. Vzniká v důsledku psychického stresu psychosomatické onemocnění, až smrt.
Psychické a fyzické zdraví představuje jediný celek. Nestojí na souladu s nějakými normami a standardy, ale na souladu člověka se sebou samým a s realitou, v které žije.
TERAPIE
1-Nejdůležitější lék je pozitivní emoce
Úspěch začíná myšlenkou na úspěch. Přesvědčení o vlastních schopnostech znásobuje naše síly a naopak !!
pravidlo : není budoucnosti bez přítomnosti ! Důvěra, láska, smrt - to jsou mosty, které nás spojují se světem.
Nejzákladnějším prvkem v úspěšném boji s negativním stressem je dosažení psycho - emocionální rovnováhy .
K stabilizaci psychiky, psycho - emocionálních reakcí a rovnováhy přispívá několik faktorů. Jejich využití a ovládání zkvalitní boj se stresem a urychlí paralýzu stresu = nalezení východiska
nalezení řešení
realizace
Nalezení východiska je první nejdůležitější moment řešení stresové situace : vidět východisko ! Další faktory také důležité faktory až takovou " váhu " nemají, ale jsou velmi užitečné :
Patří sem :
• sebepoznání - sama sebe oklamat nelze !
· vnímání a ovládání dýchacích funkcí
· vizualizace
· relaxační techniky, imaginačně meditační techniky
· hudba a muzikoterapie
· pracovní terapie, ergoterapie (trojnožka, dotýkání se hmotného - zdi Chrámu v Jeruzalémě)
· správná strava (antioxidanty, harmonie spánku, eliminace návyků (kofein, alkoholu, černá káva, čokoláda)
· posilování těla správným pohybem - cvičením, kontraproduktivní je vrcholový sport
· odpuštění sobě i ostatním, likvidace přízraků z minulosti, i z dětských let formátování osobnosti
· změna modelů chování, což je někdy velmi bolestivé
Jednou z příčin neklidu je nedostatek pocitu bezpečí. Tento druh neklidu se rodí již v raném dětství, když dítě úplně závisí na rodičích. Neuspokojené potřeby - jídlo, teplo, projevy něhy a lásky, atd. vyvolávají úzkost spojenou s pocitem ohrožení.
úspěšnému vyřešení konfliktů potřebujeme poctivost, trpělivost a odvahu. Nutné je změnit svůj vztah k životu, znovu objevit smysl svého života, vrátit do něj lásku. Protože to, co již bylo, nezměníme. Nutno přestat se řídit starým zakořeněným zvykem obviňovat druhé i sebe za to, co se stalo, a odmítnout stereotypy minulosti.
Zpracoval DK16-11-05

Results

15. října 2006 v 20:10 | Dr.Kačaras Dimitris |  Results

Results"-výsledky

ucelený terapeutický systém. Margaret Kean mu dala jméno RESULTS ( Česky "Výsledky").

V otevřeném duchovním terapeutickém systému "RESULTS" rizalts terapeut s pacientem identifikují a odstraňují příčinu nemoci. Ta se může nacházet v různých úrovních člověka.
1-Na úrovni fyzické "RESULTS" srovnává citlivým způsobem tělo - svaly, páteř, žebra a klouby. Léčí orgány a žlázy (např. pomocí psychoterapie a fytoterapie), očišťuje a aktivuje lymfatický systém a ostatní tělesná ústrojí.
2-Na úrovni emocionální zbavuje "RESULTS" člověka stresu při plném pochopení pozitivního potenciálu lidského charakteru.
Důležitá změna nastává při "Vyrovnání mozkových hemisfér" (REPATTERNING)(ripejtering)které se provádí jen jednou za lidský život a při kterém se odstraňuje nejvážnější blok z tohoto života a stress s ním spojený. Vyrovnává se jím jak rozum a cit, tak i osobnost člověka. Často také pomáhá při dysgrafii, dyslexii a dalších mentálních a mozkových dysfunkcích. Zvyšuje také sebevědomí a vyvolává přirozený stav klidu v mysli.
3-Na duchovní rovině se pomocí "RESULTS" propojuje vědomí člověka s jeho podvědomím a nadvědomím.
Jako celostní terapie pracuje "RESULTS" také s bylinami, duchovní energií (např. čistí auru, čakry a další éterické transformátory energie), správnou výživou a životosprávou a dalšími metodami.
Významnou terapií je tzv. Repatterning, česky pracovně nazýván Vyrovnání mozkovýchhemisfér, při kterém je člověk zbavován velké části stresů, a který vede člověka k vyššímu sebevědomí a klidu. Pomáhá člověku být vyrovnanější osobností. Stres odchází z celého vědomí a organismus člověka jako celek je významně posílen. To se děje nejen s orgány, ale i se žlázami, u kterých se mění informační pole v pozitivnější.
Když je odstraněn stres a jeho příčina z mozku, vyrovnávají se a propojují levá a pravá mozková hemisféra.

Relaxace za pocitu dechu

15. října 2006 v 20:09 | Dr.Kačaras Dimitris |  Relaxace za pocitu dechu

Relaxace za pomoci dechu

Dýchání ovlivňuje veškeré funkce v těle včetně duševních.
Břišní dýchání: Dá se cvičit vleže na zádech (nohy pokrčeny v kolenou, chodidla na zemi, jedna ruka se dotýká horní části břicha, loket zůstává na zemi, druhá ruka leží podle těla). Uvědomujte si, jak se během nádechu nazdvihuje část břicha mezi pupkem a hrudní kostí a s výdechem se vrací dolů. S nádechem můžete počítat 1, s výdechem 1, s nádechem 2, s výdechem 2, s nádechem 3, s výdechem 3 atd. až do 10 a pak případně znovu. Po zvládnutí tohoto cviku vleže ho můžete používat i během normálního života, aniž byste si pokládali ruku na břicho.
Prodlužovat výdech: Nádech působí na tělesné funkce i psychiku aktivačně, výdech zklidňuje. Proto se v řadě jógových cviků doporučuje prodlužovat výdech na dvojnásobkem nádechu nebo ještě případně více. Můžete např. nadechovat na 4 doby, v tom případě budete vydechovat na 8 dob, případně nadechovat na 5 dob, v tom případě budete vydechovat na 10.

"Surfování" po myšlenkách

V józe se toto cvičení jmenuje "antar mauna", podobný postup se používá i při buddhistické meditaci. Pohodlně, pokud možno zpříma, se posaďte. Zavřete oči. Zaposlouchejte se do zevních zvuků, které k vám přicházejí. Nehodnoťte je, neposuzujte, pouze je vnímejte. Zachovávejte při tom postoj nezúčastněného diváka... Uvědomte si tělo. Vnímejte ho co nejpozorněji a nejsoustředěněji. I zde zachovávejte postoj neosobního, nezúčastněného diváka. Nejsou dobré pocity ani špatné pocity, prostě tělo vnímáte, nic víc... Pak si uvědomte myšlenky a duševní pocity. Vnímejte pozorně, uvolněně a neosobně. Nechte myšlenky přicházet a odcházet, uvědomujte si, jak navazují, vnímejte i mezery mezi nimi. Zachovávejte postoj uvolněného nezaujatého diváka, svědka a pozorovatele. Na konec cvičení. Hlouběji se nadechněte, protáhněte se a otevřete oči. Za normálních okolností byste mohli cvičit 10 minut i více minut, pokud budete praktikovat během běžných denních aktivit, postačí řádově desítky vteřin.

Postizometrická relaxace

Kombinace tělesného cvičení a relaxace je nejen možná, ale dokonce velmi vhodná. Jestliže tedy budete některý z relaxačních postupů používat po cvičení, po procházce nebo po tělesné práci, asi zjistíte, že to nácvik relaxace usnadnilo.

Psychomatika

15. října 2006 v 20:08 | Dr.Kačaras Dimitris |  Psychosomatika

Psychosomatika

"Nemoc je výkřik ublížené duše." Peter Altenberg
Moderní medicinský výzkum prezentuje stále fantastičtější objevy, zkoumá buněčné regulace na úrovni jednotlivých molekul.
Někdy ale výsledek působí, jako bychom hledali na mapě nejmenší detail a zapomněli jsme, co vlastně mapa zobrazuje jako celek.
Psychická a somatická stránka onemocnění je neoddělitelná. Nelze oddělit to, co je duševní a tělesné. Stav našeho těla a naší mysli se navzájem zrcadlí a vysílají jasné signály o tom, co nám chybí, o místě, ve kterém je porušená vnitřní rovnováha.
My je jen někdy nejsme ochotni nebo schopni vnímat.
Je věcí našich individuálních dispozic, zda se naše nerovnováha projeví na tělesné nebo duševní rovině.
Chcete-li se dozvědět více o souvislostech mezi naším způsobem prožívání, emočním a tělesným a nejčastějšími onemocněními jako jsou alergie, nádorová onemocnění, astmatické potíže, anginy, gynekologická onemocnění, zažívací potíže, svalové bolesti nebo různé bolestivé akutní nebo chronické stavy z diagnosticky nejasných příčin, je tento seminář určen právě pro vás.
Témata o kterých budeme hovořit:
  • osobnost a její celistvost
  • homeostáza - rovnovážný stav organismu
  • imunita somatická i psychická
  • nemoc jako obraz stínu
  • psychosomatické příznaky a jejich obraz v běžném životě a v jazyce (jak se v naší mluvě pozná čím můžeme onemocnět)
  • potlačení starostí a emocí a jejich zrcadlení v těle
  • psychosomatika v rodinném systému
  • anatomie emocí
  • zpracování psychosomatických příznaků
Během semináře bude prostor pro diskusi a příklady vztahující se k jednotlivým tématům i pro ukázku společné skupinové práce se symptomy

nadlické schopnosti

15. října 2006 v 20:06 | Dr.Kačaras Dimitris |  nadlické schopnosti

Nadlidské schopnosti

V 8-11 století řádili na březích evropských moří vikinští válečníci, dobývali osady zásluhou nepřemožitelných BERSERKU.
V jiných částech světa vzbuzovali strach temní samurajové HOKUTÓ, šivovi tigři nebo na pyrenejském poloostrově QUAPO.
Psal se rok 1212 na pyrenejském poloostrově vrcholila tzv.
Reconquista neboli boj křesťanů s muslimskými Maury.
Zatímco křestanů bylo 70 000 tisíc, mohamedánů bylo 200 000 tisíc a zdáli se být vítězi.
Leč chyba lávky. Po několika hodinách boje zvítězili křestané. V děsivém boji padlo více než 150 000 tisíc muslimů a zbytky maurů se dali na útek.
Z drtivé porážky se nikdy nevzpamatovali. Proč ale podlehli menšině?
Ze starobylích letopisech se uvádí, že k vítězství přispěli tajemní rytíři QUAPO.
Ví se o nich že chodili jen v černém,odříkali se veškerého světského života a jediným smyslem jejich života byl boj. Spali s mečem i v brnění.
Uvádí se ,že necítili bolest a byli téměř nezranitelní.
Zjistit proč měli tyto schopnosti se dodnes nepodařilo.
Mnoho odborníků se myslí že je to díky přírodní droze Lysohlávce- houba,která obsahuje látku podobné LSD, která způsobuje mimosmyslové vnímání , změnu stavu vědomí, při které člověk má pocit nadlidské síly, jenomže zdrogovaný jedinec, není nikdy dobrým bojovníkem, má zpomalené reflexy, vázne mu dech a po počátečním výbuchu energie a vášně síla rychle klesá.
Dalším možným vysvětlením je okultismus, všichni bojovníci procházeli iniciačním rituálem a těžkým výcvikem již od dětství.
Každý člověk prochází 7 fázemi života:
1- vytvoření šablony matky od O-7 let první-referenční bod
2- vytvoření šablony otce od 8-14 let druhý referenční
3- fáze poznávání okolí a oddělení se od rodiny15-21 let
4- fáze seberealizace v hmotném světě 22-28 let
5- fáze uvědomění si sama sebe i druhých 29-35 let
6- fáze počátečního duchovního zrání a vývoje 36-42 let
7- fáze spirituální 43 let a více
jestliže dítě ve svém ranném vývoji nemá vpečeťovací reflexy první a druhé fáze, dochází k chybnému vidění reality a začlenění do společnosti- je možné lehce člověka zmanipulovat. Protože nemá rodinným poutem zakořenění je snaha jedince poznat svět za každou cenu a není schopen rozpoznat + nebo -
V dobách ne tak minulých délka života nebyla dlouhá jako dnes a rodina nebyla chápana jako dnes - byla nahrazena kmenem, kde vládla síla, moc , nenávist. Jedinec je neustále vystaven stresu.
Co se děje při stresu?
Ve zděděných genechmáme zakódovánu reakci podle principu "útoč - nebo uteč!"
Ve stresových situacích se můžeodpojit 75 % i více funkcí mozku- vedlecelé pravé hemisféry i levou část předního mozku.Ten v klidném stavu udržuje člověka v přítomnosti a hledá možnost řešení.
Ve stresových podmínkách však reaguje jen na základě zkušeností auložená negativní informace se objeví ve formě energetického bloku. Místo toho, aby stresovaný člověk jednal na základě okamžité optimální volby a tak hledal nové cesty k nejlepšímu řešení.
Při závažných problémech ve vzájemné komunikaci hemisfér (a obvykle také mezi přední a zadní částí mozku) se často objevuje dyslexie - problémy se zvládnutím čtení. Například v USA tato "slovní slepota" postihuje nyní 5 - 10 % obyvatel ( u nás asi 2 % žáků). Ve většině případůje viníkem dyslexie emocionální trauma či stres. Bývá tak intenzívní, že následkem strachu, bolesti (případně strachu z bolesti) si jedinec v mozku naprogramuje u některých svých schopností tzv. bílé skvrny.
Nejnovější výzkum potvrzuje, že u většiny lidí jedna mozková hemisféra dominuje- u někoho pravá, u jiného zas levá.
Rozdělené kompetence
Aby se obě mozkové hemisféry navzájem domluvily i když každá z nich má odlišnou pracovní náplň, propojuje je svazek nervů, zvaný mozkový trámec či svorové těleso (corpus callosum).

Pravá hemisféra má na starosti vnímání. Slouží k prostorové(nikoliv časové)orientaci, vidí tedy obraz jako celek. Dokáže tvořit, přenáší umělecké schopnosti, takžepracuje s obrazy, barvami, se symboly.Umí neomezeně vnímat, nezná pojem strach a nesoudí. Je nositelkou ženské složky našeho "já" a také vlídnosti.
Naprotitomu levá mozková hemisféra analyzuje, logicky přemýšlí v detailech, je časově orientována, kontroluje, vynáší soudy a názorová přesvědčení.Stala se nositelkou mužské složky našeho já. V levé hemisféře existuje oblast, která odpovídá za naše "přežití", pokud se dostaneme do nějaké stresové situace. Nemusí to být jen, jako v době našich dávných praprapředků, třeba útok nějakého zvířete, ale třeba i adrenalinové sporty, obava z písemky, zkoušení či nepříjemný rozhovor s nadřízeným.
Období před narozením
Z jediné oplodněné buňky se po 280 dnech vyvine (kromě dalších orgánů) mozek. Mezi jeho nervovými buňkami vzniká cca jeden trilion vzájemných kontaktů - synapsí, kde se předávají informace. Systém tak ukrývá celou vývojovou minulost a budoucnost. V tomto prenatálním období může mozek negativně postihnout např. infekce či skutečnost, že matka holduje alkoholu.
První rok života
Mozekprožívá největší vývojový skok. Děti poznávají a chápou až překvapivě velké množství jevů a souvislostí. Vrozené programy jim umožňují rozlišovat fyzikální i živé jevy a matematiku, programy pro výrobu nástrojů, pro orientaci v prostoru. Jsou také "intuitivními" psychology, ekonomy, logiky, mají systém pro zvládnutí jazyka. Více až šokujících skutečností o této životní etapě mozku bychom zjistili, kdyby děti uměly mluvit.
Od 2. roku do počátku dospívání
Rychle se vyvíjejí poznávací funkce, např. jazyk a řeč. Kolem 4. roku končí vývoj sebeuvědomování ("jáství"). Množství neuronů se ustaluje. V některých místech mozku se výrazně zvyšuje počet synapsí, systémy vláken se obalují tukovými látkami, což urychluje vedení vzruchů. Různé oblasti mozkové kůry se vzájemně propojují.
Dospívání
Mozek prožívá druhý nejdramatičtější skok. Začínají "vyzrávat" přední části čelních laloků. Úměrně s tím "vyzrávají" řídící funkce mozku, třeba schopnost motivace, vůle, rozlišení dobra a zla.
Dospělost
Činnost mozku nyní kontroluje jeho celá minulost včetně genetických základů. Důležitou roli má učení, především životní zkušenosti. Pro činnost mozku, obdobně jako u svalů platí, že se zlepšuje úměrně vynakládané námaze.
Stárnutí
V mládí člověk skoro nevěří, že zestárne. Vždyť do důchodu je tak strašně daleko! Život se ovšem nedá ošálit. Stárnutí může mít různé podoby - optimální, obvyklou a patologickou. Optimálně stárnoucí lidé jsou šťastnými nositeli genů, které jsou podkladem tohoto typu stárnutí, obvyklé je při celoživotní dobré životosprávě. Patologické stárnutí je podmíněno a provázeno řadou mozkových chorob, ze kterých nejrozšířenější jsou Alzheimerova choroba a cévní poškození mozku.


Malá a velká hromada
Dospívající děti mají při učení největší problémy s vlastními emocemi. Jsou zvýšeně citlivé a procházejí nelehkým obdobím. Není proto divu, že se nechají snadno "vykolejit" či "otrávit".
posměškovým" testem. zlomovým obdobím je věk kolem osmi let.
Proč se lidé mění?
podivného chování jinak psychicky normálních lidí, kteří se ocitli v náročné životní situaci. Reagovali neadekvátně, projevovali výrazný neklid a nechybělo ani psychické zhroucení, fyzický kolaps z neznámých příčin… Prostě nevysvětlitelné chování!
je to vinou stresu. -mívá rozmanitou podobu - poranění, fyzické ohrožení, bakteriální infekci, ale i problémy ve škole, v zaměstnání, v manželství, strach z určitého nebezpečí… Podle toho může mít stres i různé obecné účinky.
stres jako "určitý stav těla a mysli, který se projevuje řadou objektivně zjistitelných chemických a fyziologických dějů v orgánech těla."
distres jako myšlenou formu stresu, která nás výrazně ohrožuje, protože jeho intenzita již překračuje hranici zvládnutelnosti, tělo je vyčerpáno, stres vede k nemocem, celkovému vyčerpání organismu a může dojít až ke smrti. Protipólem pak je
eustres, který velmi kladně prospívá rozvoji organismu, kdy ve stavu nabuzení (třeba v zamilovanosti) podáváme daleko lepší výkony než obvykle.
stres je nedílnou součástí života, tedy zcela normálním jevem. V některých naléhavých situacích lidé dokonce dokážou prokázat ohromnou sílu a hbitost, což by u nich bez stresu nebylo možné. Někteří lidé navíc stres sami vyhledávají, třeba při tzv. adrenalinových sportech. Trochu burcujícího stresu pro lepší výpotřebují i umělci, chirurgové a některé jiné profese.
reakce na stres není závislá na intenzitě stresoru, ale přímo úměrně souvisí se schopností jednotlivce se s takovou zátěžovou situací vyrovnat.
Americký vědecký výzkum zjistil, že moderní člověk žijící v západní civilizaci zažívá v každodenně setkání s mnoha z téměř 400 000 rozmanitých stresorů! Je to asi tisíckrát víc, než prožívali naši předkové před 100 lety. Většinu stresorů si ani neuvědomujeme, ovšem náš organismus je pečlivě zaznamenává, vyhodnocuje a reaguje na ně.
Stres dnes patří k životu jako vzduch a dýchání. Samozřejmě ani to se nesmí přehánět
biologický stres. musí existovat něco, co mají všichni nemocní společného.
Ač je trápily rozmanité choroby, všichni se cítili stejně špatně. Nemůže na ně působit nějaký obecný vliv?
Za senzační objev považoval zkušenost s potkany, které vystavoval nepříjemnostem, třeba injekcím mírně jedovatých látek, pobytu v klecích na mrazu apod. Zjistil, že takovým zvířatům se zvětšily endokrinní žlázy produkující hormony adrenalin a kortizon. Hlavní roli však hrají nadledvin
Stres je však proces komplexní
Promítá se tedy v rovině tělesné, duševní, duchovní.
Z vývoje živočišné říše, jejíž jsme součástí, víme, že jde ostarou reakci organismů, (jde o jeden z projevů života), která byla nezbytná pro zachování existence jedince a jeho potomků. Mělo jít o mobilizaci sil, ke změně taktiky .. za účelem překonání nepříznivé situace, která ohrožovala život jedince nebo druhu. Tuto reakci máme zakódovánu v naší chromozomové výbavě v jádrech buněk těla jako informaci, v jaderných kyselinách (DNA, RNA). Tato informace pomocí enzymů pak vyvolává celou kaskádu biochemických reakcí v buňkách v různých orgánů.
boj se stresem je stres. Obstát může jen člověk emocionálně vyrovnaný, kterému v tom nebrání bezděčný strach, melancholie (deprese),
V roce 1956 objevil zakladatel teorie stresu Hans Selye tzv.
VŠEOBECNÝ ADAPTAČNÍ SYNDROM :
Na počátku se objevuje celková rozladěnost, neklid, nejsou ve své kůži trápí se = "nespecifická reakce".
Následuje slabost, podrážděnost = nespecifická obranná reakce = obecný adaptační syndrom . Teprve po té lze hovořit o určité diagnóze a specifikovat symptomy nemoci.
1. etapa • neklidné reakce
(organismus se začíná poměrně rychle stavět na odpor nebo se přizpůsobuje životním podmínkám)
2. etapa • fáze odporu
(již proběhla adaptace na nové podmínky a organismus se plně věnuje odporu proti působení stresoru)
3. etapa • fáze vyčerpání
(po dlouhotrvajícím působení stresového faktoru dochází k vyčerpání adaptačních rezerv a organismus umírá). Tato 3. fáze se nerozvine vždy. Většinou se organismus v 1. nebo 2. fázi vyrovnává se stresorem.
STRESORY : zevní (sociální),
vnitřní (bolest, emoce).
Nejčastějším stresorem člověka jsou emocionální podněty. Uniknout stresu je prakticky nemožné. před stresem utíkat nemusíme, protože úplná svoboda od stresu znamená smrt.Musíme se chránit před distresem = zhoubný, nepřetržitý stres = negativní stres.Je stav, kdy struny již nevydrží, trhají se a píseň zůstane nedohraná. Vzniká v důsledku psychického stresu psychosomatické onemocnění, až smrt.
Např. jako odpověď na emoce hněvu posílá mozek automaticky příkaz srdci, ke změně jeho činnosti - zvyšuje se rychlost, zvyšuje se krevní tlak, může dojít k prasknutí cévy v mozku = mozková mrtvice, zúžení koronárních tepen = srdeční infarkt.
Naopak příchod klauna do města má pro zdraví obyvatel větší význam než 10 vozů naložených léky.
Strach, skleslost, stísněnost a závist jsou základní příčiny zkracování života.
A. Carel : " Člověk, který neví, jak bojovat s pocitem nespokojenosti, umírá mladý. "
Psychika člověka je velmi citlivá na kladné emoce, důsledkem čehož je přesná práce a výborné zdraví. Psychika nemá ráda negativní emoce a brání se jejich opakování. Má zvláštní obranné mechanismy vůči bolestným zážitkům.
Stres 1. akutní, 2. chronický.
Dlouhodobé nebo neobvykle silné podněty a zároveň nemožnost přizpůsobit se vyčerpají nakonec všechny zásoby síly. Chronický stres je jak nenasytný plamen, který všechny emoce pouze rozdmychává - čím silnější stres, tím jasnější oheň. Čím více emocí potřebujeme k udržení stresového zanícení, tím rychleji organismus shoří. Velké napětí člověka doslova spálí (burnout syndrom, opakující se závrati, křeče v hrdle, asthma, bolesti hlavy, únava, slabost, infekce). Stabilita člověka ve vztahu k emočnímu vypětí a traumatům, vyvolaným např. nepochopením okolí má množství variací, které přímo závisejí od psychického a fyzického stavu v daném okamžiku. Když člověk dosáhne hranici svých možností " strávit " emoční napětí, rychle se snižuje odolnost vůči fyzickým nemocem. Často se mluví o reflexu úniku. Člověk může vážně onemocnět v případě, že tíhne k nemoci jako k úkrytu před neúnosnou situací, nebo chce uniknout nutností nést zodpovědnost a samostatně se rozhodnout.
Nejdůležitější lék je pozitivní emoce
Člověk, který očekává úspěšný výsledek, se ho obvykle dočká. A naopak.
Stanovit si nějaký cíl, pak ho naplnit a cítit morální uspokojení byť z těch nejmenších, ale vlastních vítězství - to je to, co skutečně potřebujeme.
Úspěch začíná myšlenkou na úspěch. Přesvědčení o vlastních schopnostech znásobuje naše síly a naopak !!
Každý člověk má svůj vlastní model světa.. Často zapomínáme na pravidlo : není budoucnosti bez přítomnosti ! Důvěra, láska, smrt - to jsou mosty, které nás spojují se světem.
Víktor E. Frankl píše : " Smysl se odhaluje, nemůžeme si jej vymyslet ". Nalezení vlastní cesty, nalezení psycho - emocionální rovnováhy - to je smysl našeho hledání. Tu se "pravda" a " smysl " prolínají v jedno - v cestu. Ale cesta rozprostírající se v čase, to je již samotný cíl.
Je známo, že jenom emoce jsou schopny výrazně ovlivňovat fyziologický stav organismu.
Paměťv sobě sjednocuje poznání a porozumění.
Obecně je znám také potlačující vliv rozumu. Sečenov píše : " Ve stavu silné fyzické bolesti jedni křičí a bijí kolem sebe, druzí to mohou snášet mlčky, klidně bez nejmenšího pohybu, nakonec jsou i lidé, kteří se projevují hnutím neslučitelným s bolestí, např. se smějí a vtipkují."
Nejzákladnějším prvkem v úspěšném boji s negativním stressem je dosažení psycho - emocionální rovnováhy . (Prof. Jaro Křivohlavý).

model stresu a likvidace stresu

15. října 2006 v 20:04 | Dr.Kačaras Dimitris |  model stresu a likvidace stresu
model stresu.
Kdy vzniká stres? Při vyčerpání adaptivních možností reaguje organismus primitivní tělesnou reakcí, celkovou aktivací, jež má připravit jedince na odstranění stresové zátěže - buď útokem, jejím přemožením, či alespoň energickou obranou, nebo útěkem.
Převeďme si tento spíše biologický popis do lidského prožívání - na jedné straně vnější zátěž, kupříkladu stále více pracovních úkolů. Na druhé straně kapacita i mnohotvárnost adaptivního chování, jež může vykazovat různé deficity.
Poněkud zjednodušeně by se dalo říci, že chybí lidské diferencované dovednosti týkající se útoku, obrany či útěku, a proto dochází k nižší, méně diferencované reakci na převážně tělesné úrovni. O jaké dovednosti v našem příkladu jde? O spojení vlastní agrese - zde ve formě prosazení se vůči šéfovi, popřípadě vůči spolupracovníkům při přerozdělování části svých úkolů na ně - s vcítěním do jeho i jejich situace. Jde o odvahu a zásadní zasazování se o spravedlnost, anebo o strach, lhostejnost či rezignaci. Mnozí badatelé datují počátek psychosomatického onemocnění do okamžiku, kdy převládl pocit vlastní bezmocnosti či zoufalství. Reakci útěku lze ve "zlidštěné" podobě chápat jako možnost oddechu, možnost udělat si krátkou pauzu, relaxovat či se věnovat jiným formám aktivního odpočinku.
Tělo není věc.
------------------------------------------------------------

5 kroků k likvidaci stresu

-------------------------------

Nesplněné úkoly už dosáhly velikosti laviny, ze které se vám každý den podaří odebrat tak tři sněhové vločky. Místo toho, abyste se plná energie vrhla do dalšího dne, cítíte se unavená a ve stavu, kdy se můžete jít uložit zpátky do postele. Což ovšem neznamená, že byste mohla spát, protože stres vám usnout jednoduše nedovolí. Jak bojovat proti stresu.
Krok č. 1: Identifikujte nepřítele.

Zjistěte, v kterých situacích se cítíte nejvíc ve stresu Rozbolí vás břicho, kdykoli si vzpomenete na svého šéfa,manžela,školu? Abyste se stresem mohli zatočit, potřebujete nejprve identifikovat podněty, které u vás stres spouští.
Vezměte si dva listy papíru. Na jeden z nich napište deset situací, nebo okamžiků, kdy jste se cítila nejšťastnější. Neměly by to být události starší než jeden rok. Na druhý list potom napište situace, kdy jste se cítila nejvíc ve stresu (opět by se nemělo jednat o události starší než rok).
Seznam pozitivních událostí si pověste na ledničku, nebo dejte do kabelky, abyste se na něj mohla podívat, kdykoli se budete cítit na dně. Seznam stresorů potom pečlivě zanalyzujte. Pokuste se mezi jednotlivými událostmi najít nějakou spojitost. Jsou si například všechny stresové situace podobné tím, že souvisí s prací? Jde v nich o to, že nedokážete říct ne? Souvisí s konkrétními lidmi, nebo způsobem chování? Až budete vědět, kde je zakopaný pes, pokuste se vymyslet si osobní bojový scénář, co byste v nich mohla udělat jinak, až se příště budou opakovat.
Krok č. 2: Vsaďte na přátele.

Možná si myslíte, že když své problémy povykládáte o polední pauze jste bez stresu. Jenže odborníci upozorňují na to, že na to, aby mělo vaše vypovídání se terapeutický účinek a ulevilo se vám, musíte si dát čas na to, abyste ventilovala své city. Je sice fajn, že si kolegyni postěžujete na to, že vám to zrovna neklape v partnerském vztahu, ale za tak krátkou dobu se rozhodně nestihnete odreagovat.
Vytáhněte svou kamarádku na celý večer do vinárny a dejte si čas na to, abyste se jí mohla svěřit se svými pocity a myšlenkami. Nemusíte od ní zrovna načerpat to jediné možné řešení situace, ale už tím, že si přeříkáte své myšlenky si "uklidíte" v hlavě.
Krok č. 3: Využijte přírodu.

Jen těžko najdete rychlejší regeneraci, než vám poskytne příroda. Je samozřejmé, že když se večer doplazíte z práce, to jediné, co se vám chce, je praštit sebou před televizi. Jenže pokud tomuto nutkání dokážete odolat a místo toho si dáte půlhodinovou procházku v zeleni, vaše duševní a fyzické síle se obnoví mnohem rychleji.
Když už pomineme obligátní účinky čerstvého vzduchu, je dokázáno, že zelená barva působí uklidňujícím účinkem na oči. Vůně louky nebo lesa vám poskytne tu nejlepší aromaterapii a pokud se ještě dokážete přinutit, abyste se v lese nebo parku proběhla, zapojíte do hry i endorfiny, které vás nabijí novou energií.
Krok č. 4: Kontrolujte se.

Je samozřejmé, že v mnoha situacích přichází stres zvenčí a faktory, které ho spouští nemůžete svou vůli ovlivnit. Co ale ovlivnit můžete je váš vlastní postoj ke stresorům. V situaci, kdy cítíte, že přestáváte zvládat, vyzkoušejte psychický trik.
Soustřeďte se na své nitro a sugerujte si, že vaše psychika a tělo jsou dvě rozdílné složky. Potom nechte například na pracovní poradě, nebo partnerské hádce, jen své tělo a pokuste se na celou situaci pohlédnout svrchu tak, jako byste se nad celou scénou vznášela. Dívejte se na její aktéry jako na cizí lidi, jakoby se jednalo o epizodu seriálu, na kterou se díváte jako nezúčastněný pozorovatel. Odstup vám nejen pomůže distancovat se od stresu, ale zároveň při něm získáte i přístup k řešením, která by vás možná jinak ani nenapadla.
Krok č. 5: Darujte si čas.

Zamyslete se nad tím, kolik času denně máte k dispozici jen sama pro sebe.
To znamená času, kdy nepřemýšlíte o žádných povinnostech, nic neděláte, nikdo na vás nemluví a nikdo po vás nic nechce? Je to alespoň pět minut? Psychologové totiž upozorňují na skutečnost, že čas, který máme sami pro sebe se pořád krátí. Přitom by stačilo denně jen pár minut na to, aby si naše psychika mohla odpočinout a nabrat síly.
Vyčleňte si z každého dne dvakrát pět minut, kdy budete programově myslet pouze na příjemné věci. Zapracujte si je do svého programu na pevný čas a celý svůj rozvrh si plánujte s ohledem na ně, kdy si zkrátka zakážete nejen zvedat telefony, odpovídat na otázky, ale i myslet na povinnosti a nepříjemné věci. Darujte zkrátka sama sobě čas, který bude patřit jen vám a do kterého vám nikdo nebude moci vstupovat. Získáte tak tajný rezervoár energie, ze kterého budete moci čerpat při stresových situacích.

Metoda One Brain

15. října 2006 v 20:02 | Dr.Kačaras Dimitris |  metoda one brain
Metoda One Brain
Různé typy fyzických a duševních problémů, bolesti hlavy, zad, obezita, alergie, různé typy závislostí a fobií mohou být způsobeny již zapomenutým velkým zatížením organismu, nenadálým úlekem anebo i zapomenutou banální drobností. Náš obranný mechanismus tuto událost vyhodnotí jako nebezpečnou a nezávisle na našem vědomí uloží do paměti stresový blok.
Tím pak zamezí energetickému proudění na úrovni centrální nervové soustavy a následovně i v příslušné části těla.
Metoda ONE BRAIN se zabývá odblokováním těchto emocionálních traumat a stresů a jejich následným působením , které vytváří v osobnostním schématu slepé skvrny, blokující určité schopnosti. Typickým příkladem takové skvrny je například dysgrafie nebo dyslexie, kterou se metoda ONE BRAIN zabývá především.
Odborník používající metodu ONE BRAIN může komunikovat pomocí testování svalové tenze s tou částí paměti, ve které se stresory ukládají. Pomocí vhodných korekcí, pochopením příčiny stresu a především rozvzpomenutím se na tento stres je možné jeho důsledky trvale odstranit. V případě fyzických problémů, které původně vznikly z psychické nerovnováhy, tělo může zahájit samoozdravný proces a zvýšit obranyschopnost.
Systém RESULTS odstraňuje příčiny nemoci z psychiky člověka, především tak že citlivým způsobem transformuje negativní energii a léčí tak, že otevírá člověka jeho pozitivnímu potenciálu. Člověk při práci s RESULTS nalézá sám při emocionálním uvolnění systémy přesvědčení, které ho blokují a ty jsou pak transformovány v nejhlubší tvořivou sílu za pomocí některé z mnohých transformačních technik, které Maragaret Kean (autorka terapie RESULTS) přivedla na svět. Terapie tak umožňuje člověku nejen se zbavovat nemoci, ale také se otevírat novým možnostem ve všech oblastech rodinného i pracovního života. Při léčení - čištění v RESULTS jsou vztahy jedním z důležitých témat. Dalšími důležitými tématy jsou prosperita, bezpečí, jistota, tvořivost, zbavování se strachů,závislostí a bolesti.
Kineziologie - metoda One Brain
Název metody je odvozen od ideálního chodu mozku (One Brain - Jednotný mozek), kdy pravá a levá hemisféra spolu dokonale a harmonicky spolupracují. Pomocí ní je možné odstranit bariéry, které v nás byly naprogramovány v minulosti díky prožitým stresům, abychom si mohli svobodně vybrat, co budeme dělat a jak budeme žít.
Odstraněním nepříznivých stavů se nastartuje harmonizace na všech úrovních - na úrovni těla, podvědomí a vědomí. Jednou z mnoha předností této metody je, že ačkoliv je jemná a klienta nezatěžuje, může být velice účinná a rychlá.
Na základě prožitých emocionálních traumat, stresů, strachu, bolesti nebo nepříjemných zážitků si člověk vytváří v mysli tzv. "bílé skvrny", energetické bloky. Tyto slepé skvrny mu později znemožňují v určitých okamžicích svobodně myslet - současnou situaci vnímá jakoby skrze prožitý stresující zážitek, a tak nevidí žádné další možnosti. V dané situaci tak vlastně nepřemýšlí, jen reaguje na základě negativních zkušeností, na které třeba už dávno zapomněl.Vždy se totiž vracíme k té bolesti, kterou jsme prožili a všechny ty potlačené pocity ve stále se opakujících nebo podobných situacích prožíváme znovu a znovu.
Všichni máme nějaké emocionální jizvy. Každý člověk má prý průměrně asi 6 000 názorů a systémů přesvědčení, díky nimž automaticky reaguje, z nichž většina bývá destruktivních (neumím, nevím, musím, to nedokážu, jsem ošklivý, jsem tlustá, určitě to nevyjde, to nezvládnu, co tomu řeknou ostatní, jak budu vypadat, toho věku se nikdy nedožiji.....).
Podle nich jednáme většinu času a na konstruktivní přemýšlení ho moc nezbývá. Ve strachu nebo v reakci na strach člověk nedokáže tvořivě myslet.
Neurologická reakce na negativní informaci nabývá formy neurologické blokády a my tak opakujeme stále stejné, staré a destruktivní reakce. Pohybujeme se tedy v začarovaném kruhu a svůj mozkový potenciál využíváme minimálně.
Výsledkem může být celá řada duševních a fyzických těžkostí, po jejichž příčinách mnohdy marně pátráme. Pomocí metody One Brain lze určit příčinu stresu a jeho emotivní dosah a navodit normální účinný neurologický tok.
MOŽNOSTI PŮSOBENĺ ONE BRAIN
Metoda One Brain - Jednotný mozek řeší příčinu problémů, nikoliv pouze jejich následky, v tom je její největší přednost. Účinnost je dána jejím komplexním působením na potíže psychosomatického původu. Málokdo si uvědomuje, že např. alergie či lehká mozková dysfunkce mohou mít stejný podnět - stresový zážitek v dětství, při porodu a dokonce i v prenatálním věku.
STRES
Velké zatížení organizmu, nenadálý úlek, nebezpečná situace ale i zcela banální drobnost, každá z těchto situací může mít trvalé následky, pokud náš obranný systém vyhodnotí situaci jako nebezpečnou a nezávisle na našem vědomí uloží do paměti stresový blok. Stres není fyzického původu, tkví v psychice.
Nejde o to, co děláme, ale jak se při tom cítíme. Stres je negativní emocionální reakce na životní události. Naše pocity řídí limbický systém, který patří mezi vývojově nejstarší centra mozku. Propojením nervové soustavy na žlázy s vnitřní sekrecí, uvolňujícíhormony, dochází k fyziologickým změnám. Výsledkem dlouhotrvající negativní emoce je toxicky zvýšená hladina stresových hormonů v těle, která nepříznivě ovlivnícelý organizmus.
V levé mozkové hemisféře máme oblast SIP, společnou integrální plochu, která neustále porovnává nové informace z vnějšího prostředí s informacemi uloženými v paměti. V naší individuální paměti je uložena každá vteřina od početí do současnosti. Naše tělo neustále monitoruje situaci všemi smysly, zaznamenává polohu a napětí svalů, činnost orgánů,vyhodnocuje pocity i mentální zkušenost v podobě systému přesvědčení. Takto komplexně uložené informace jsou vyhodnoceny podle spoluprožité emoce jako bezpečné nebo naopak nebezpečné. Vyhodnotí-li SIP určitý okamžik jako nebezpečný, uloží do paměti veškeré informace, které tento okamžik provázely. Může to být přesná poloha svalů, směr pohledu očí, ale například i vůni, kterou právě zaznamenal čich, či dotyk, který zaznamenal hmat.Informací je mnoho a zůstávají zaznamenány proto, aby SIP mohl napříště podobnou nebezpečnou situaci včas rozpoznat a uchránit nás před hrozícím nebezpečím. V dávné minulosti byl tento obranný systém jednou z podmínek přežití, dnes však často přináší trvalé psychosomatické problémy.
Pokud se chceme dožít vysokého věku při zachování všech kvalit života, dodržujme tyto zásady:
vyhýbejme se stresu,
mějme pozitivní přístup k životu,
přiměřeně se věnujme sportu,
jezme vyváženou přírodní stravu.
Klid a optimismus jako elixír mládí
Jezte méně-Vynechejte večeři
Vydatně spát
Střídmá strava, přiměřený pohyb a klid s rozvahou nám podle profesora Axta mohou ušetřit hodně životní energie. Menší, ale pravidelné úspory dosáhneme, pokud budeme:
· vydatně spát
· vyhýbat se zbytečnému chladu, tělo pak musí na udržení stálé teploty vydat víc kalorií (v chladných dnech nemáme ani spát při otevřeném okně)
· nedopřávat si příliš často životabudiče, jako je káva, kouření nebo pití alkoholu
1. Nikdy v životě nespěchej
Vykonávej vše pozvolna, ber vše klidně a dopřej si tolik času, kolik potřebuješ. Své žáky nabádal, aby stále dbali na to, aby bylo jejich srdce klidné, aby seděli tiše, jako želva, chodili tak čile jako pták a spali tak tvrdě jako pes.

2. Vyhýbej se extrémním emocím
Prudkým citovým bouřím by se měl člověk vyhýbat, především když je starší. Nic neokrádá tělo tak rychle o energii a nic tak nenarušuje harmonii vnitřních orgánů jako prudké citové výlevy. Ucpávají totiž tři stanice odstraňování jedů - ledviny, játra a plíce.

3. Cvič denně čchi-kung-energetizující cviky
Člověk by měl pravidelně cvičit čchi-kung. Délka a intenzita takového terapeutického programu přitom nejsou tak důležité jako pravidelnost, pokud cvičení vybral mistr čchi-kung.
Svítání a soumrak je "spojení" dne a noci, ovulace a menstruace
spojuje menstruační cyklus, první menstruace (menarche)
a menopauza spojují život ženy. V sanskrtu se menstruační
cyklus označuje artava, původem ze slova rtu, období.
Zdraví a prevence nemocí vyžaduje režim přizpůsobený
dennímu a ročnímu cyklu, použití detoxikačních prostředků
mírnících průběh nemoci a regeneraci podporující zdravý
život. Dokonce i vážná nerovnováha, autoimunní choroba,
rakovina a srdeční onemocnění vám může prospět z pohledu
ájurvédského celostního přístupu ke zdraví
Toxiny: Ama
Dítě, kterému se brání v raném věku v přirozenému výběru
jídla, brzy začne následovat své nezdravé návyky místo intuice
svého těla a bude vyhledávat jídlo, které tyto návyky
upevňuje. Preferenci chutí a averzi k některému jídlu získanou
v mládí lze ztěží odstranit a může určovat rozdíl mezi
zdravím po celý život s přetrvávající tendencí k nerovnováze.
Většina lidí zná nebezpečí závislosti na sladkém, ale kdo
ví o riziku závislosti na soli, kyselé nebo pálivé chuti? Nebo
o nadměrném příjmu bílkovin, které vyžadují vápník pro svůj
metabolismus a tím ochuzují kosti o zásoby vápníku, později
potřebné v prevenci osteoporózy?
Jídlo hraje u dětí velmi důležitou roli, protože v žaludku sídlí
kapha a mnoho dětských nemocí pochází z tohoto místa.
Tělo vyjadřuje žaludečními obtížemi rozhořčení nad nestravitelným
jídlem a odmítá ho. Běžně tak tento stav dítě podpoří
v odmítání stravy, se kterou nesouhlasí. Nežijeme v normálních
podmínkách, protože nás reklama přesvědčuje o tom, že
máme jíst to, co pro nás není vhodné. Příležitostná návštěva
fast foodu nezanechá trvalé následky, ale denní konzumace
pizzy, hamburgerů a hranolků zdraví poškodit může. Ačkoliv
tělo bude nadále zažívacími obtížemi vyjadřovat hněv,
při vytrvalé konzumaci bufetové stravy začne vstřebávat
toxické látky, přijímané ústy. Pravdou je, že i nejzdravější
jídlo může vytvářet toxiny za předpokladu slabého zažívání
nebo významného stresu v mysli. Při každé nerovnováze těla
a mysli existuje možnost, že strava (hmotná, mentální, emoční,
energetická) se zcela nenatráví. Toxiny, které vzniknou při
nesprávném zažívání se v Ájurvédě nazývají ama.
Tři pilíře
První věc, kterou si musíte v cestě za bezproblémovým obdobím
dospělosti uvědomit, jsou tři činnosti v lidském životě
vyžadující kvantitativní kontrolu. Čaraka Samhita je nazývá
životními oporami či třemi pilíři. Jsou jimi: spánek, jídlo a sex.
Spánek
Spánek umožňuje mysli snít. Děti sní častěji než dospělí
a plod prožívá sny po celou dobu, co je v děloze
Jídlo
Odpočinutý organizmus se bude daleko více těšit na jídlo
a trávení než tělo rozrušené nedostatkem spánku. Zmínil jsem
se o tom, jak důležitou roli hraje jídlo pro zdraví a jestliže se
zdravě stravujete většinu času, nebude mít vaše tělo problém
přizpůsobit se občasným výstřelkům.
Změna diety
Změna ve výživě velmi pravděpodobně ovlivní vaše měsíční
cykly. Většina žen, které se staly vegetariánkami zjistily, že
množství krve při menstruaci se po změně výživy snížilo na
polovinu. Maso v jistých případech může pomoci, například
při oslabení nebo při nedostatku síly. V těchto případech, říkají
staré texty, "se šťáva z masa považuje za nektar"- nikoliv
steaky, žebírka nebo šunka, ale masový vývar, zejména kuřecí
nebo kozí. S menším množstvím masa budete méně krvácet
a zlepší se vaše zažívání. Anaerobní baktérie (produkující
toxiny) dávají přednost vysokoproteinové dietě, zatímco aerobní
bakterie (většinou zdraví prospěšné) preferují sacharidy.
Maso zahnívá, vytváří amu rychleji než jiné potraviny
a pokud necvičíte, místo svalů zvětšují v těle množství tuku.
Vegetariánská dieta posiluje kosti, vysokoproteinová dieta
podporuje vylučování vápníku močí.
Rakovina
Bezmoc a beznaděj jsou důležitými faktory u velkého nebezpečí:
rakoviny. Někteří vědci zjistili "typ často postižený rakovinou",
což označuje člověka neprojevujícího žádné negativní
pocity. "Milého" člověka, který nikdy není nepříjemný
k ostatním, omlouvá se za všechno, dokonce i za svou nemoc,
postihne rakovina spíše než osobu vyjadřující své pocity (trvalá
zlost určitě není zdravá; jde též o chronickou nerovnováhu
a přispívá k srdečnímu onemocnění). U žen zachovávajících
vždy klid, např. když jim lékař sdělí, že je nutné odstranit
bulku v prsu, se vyskytuje rakovina častěji než u žen, které
ponechají průchod svým pocitům z nebezpečí, které přináší
život ohrožující onemocnění.
Přítomné jsou samozřejmě další vlivy: vyšší riziko rakoviny
prsu se vyskytuje u žen s dřívějším začátkem menstruace,
u bezdětných do 30 let věku, s výskytem rakoviny v rodině
nebo konzumujících nadměrné množství tuku.



Jste zralí pro psychoterapii

15. října 2006 v 20:00 | Dr.Kačaras Dimitris |  jste zralí pro psychoterapii?

Jste zralí pro psychoterapii?

Písmenem A jsou označeny ty vnitřní stavy (případně vztahy k lidem), které dávají naději na spontánní úpravu, písmenem B pak ty, které by měly být léčeny odborně a psychoterapie je u nich postupem nadějným. Písmeno C pak někde používám pro ty poruchy, u nichž psychoterapie může být dobrou pomocnou metodou léčby, ne však jedinou.
Míra úzkosti
A. Zvýšená citlivost na některé podněty doprovázená snahou o zpracování nepříznivě působících vlivů; schopnost učit se novým strategiím se mírně zvyšuje nebo zůstává neovlivněna. Krátkodobě se mohou vyskytovat příznaky jako nespavost, nevolnosti, bolesti hlavy, třesy, svalové napětí apod.
B. Zhoršená schopnost vnímání, soustředěnost na detaily, ulpívání pozornosti nebo její přeskakování z věci na věc. Zhoršená schopnost učit se dosud nevyzkoušeným postupům. Tělesné příznaky se stávají chronickými, obtěžují, člověk se obává jejich nástupu i v době, kdy ho právě nesužují.
C. Neschopnost vnímat. Panika. Útěk do vnitřního světa. Prožitky postiženého jsou pro ostatní lidi nesrozumitelné, i když se jim snaží něco sdělit.
Nálada
A. Krátkodobě zhoršená, stav rozladěnosti, nepohody.
B. Dlouhodobě skleslá, smutná, případně střídaná záchvaty vzteku.
C. Deprese, prožívaná jako zavalení kamenem. Případně střídaná nepřirozeně vysokou aktivitou, při níž člověk spoustu věcí začíná a žádnou z nich řádně nedokončuje.
Schopnost pracovat a odpočívat
A. Schopnost pracovat v podstatě nezhoršená, nanejvýš krátké výpadky. Odpočinek pasivní, omezení zájmů.
B. Časté pracovní neschopnosti pro banální onemocnění. Vyšší spotřeba léků proti bolestem, proti nespavosti, pro uklidnění. Ztráta dřívějších zájmů.
C. Neschopnost soustavně pracovat stvrzená případně přiznaným invalidním důchodem.
Vztahy k lidem
A. Konfliktní, ale s perspektivou usmíření. Omezené, ale s perspektivou obnovy.
B. Dlouhodobá závislost nebo nepřátelství nebo kombinace obojího, charakteristická pro vztahy k nejbližším lidem. Vůči ostatním lidem převládá tendence dlouhodobě omezovat kontakty.
C. Izolovanost.
Životospráva
A. Bez velkých změn.
B. Změna ve smyslu déledobého přejídání, zvýšeného kouření, pití alkoholu, užívání povzbuzujících drog.
C. Zanedbávání tělesných potřeb, zhoršená vlastní hygiena.
Životní spokojenost
A. Krátkodobě snížená
B. Dlouhodobě zhoršená.
Sebehodnocení
A. Nezměněné.
B. Představa o sobě jako o oběti, smolaři, pocity méněcennosti.
Schopnost řešit náročné situace
A. Člověk je schopen udělat kompromis mezi tím, co sám chce, a tím, co je reálně možné. S tímto kompromisem se posléze spokojí.
B. Řešení je spíše symbolické. Příznaky poruchy duševního zdraví se bezděky stávají také řešením, poskytují člověku alibi na to, že se mu nepodařilo záležitost vyřešit v reálné rovině.
C. Jediným dostupným řešením je únik od skutečného světa.
Pokud jste většinou volili variantu B, jste pro psychoterapii zralí. Tomu, kdo ji zvolil, nezbývá nic než poblahopřát k nevídané míře upřímnosti vůči sobě samému. Klient, který by přišel do psychoterapeutického zařízení požádat o léčbu a rovnou o sobě sděloval to, co uvádí varianta B, je spíše výjimečným případem. Častěji do léčení přichází člověk, který při prvním kontaktu s psychoterapeutem zdůrazňuje příznak (nespavost, neklid, pocit nedostatku dechu, bušení srdce, potivost, závratě, únavu, neschopnost večer usnout, lítostivost atp.), nebo udává určitý izolovaný problém, který se později ukáže jako daleko komplexnější. Psychoterapeuticky orientovaný odborník ví, že jeho názor na klientovy potíže závisí na době, kterou rozboru klientových těžkostí oba věnují.

Beckova stupnice pro hodnocení deprese

Beckova posuzovací škála deprese je dotazník, který se vyhodnocuje 1x za týden. Ukazuje celkovou míru deprese. Sami si můžete porovnat, jak se mění intenzita deprese v průběhu doby a její jednotlivé příznaky.
Instrukce: Máte před sebou dotazník obsahující skupiny tvrzení. Nejdříve přečtěte všechna tvrzení v určité skupině a označte to, které Vás nejlépe charakterizuje v tento den. Pokud Vám vyhovuje více tvrzení, zvolte to, které Vás charakterizuje nejlépe.
Pro správný výpočet pečlivě označte všechny odpovědi (celkem tedy 21).

1.

necítím se smutný(-á)
cítím se posmutnělý(-á), sklíčený(á)
jsem stále smutný(-á) a smutku se nedokážu zbavit
jsem tak nešťastný(-á), že to nemohu snést

jste schopni jednat??

15. října 2006 v 19:59 | Dr.Kačaras Dimitris |  jste schopni jednat

Jste schopni jednat?

Jak jednat v té nebo oné situaci, jak na ni reagovat? Právě schopnost jednat nám pomůže udělat z otřesu, který nás v životě postihne, užitečnou událost. Jak jste schopni reagovat, by měl ukázat následující test.
Pro správný výpočet pečlivě označte všechny odpovědi (celkem tedy 10).

1. Jednáte zpravidla tak, že

důležitá rozhodnutí jste schopni učinit rychle,
rádi se nejdříve poradíte a pak jednáte,
než dospějete k rozhodnutí, dlouho kličkujete.

Jak zlepšit sebeovládání

15. října 2006 v 19:57 | Dr.Kačaras Dimitris |  Jak zlepšit sebeovládání

Jak zlepšit sebeovládání - praktické postupy

Pomoc druhých
1-V situaci, kdy se cítíte ohroženi, můžete (řazeno přibližně podle účinnosti):
· Požádat o pomoc dobrého člověka
· Požádat o pomoc nebo radu blízkého člověka, který ví o vašem problému a umí pomoci.
· Nepožádat o pomoc, ale jenom si tak popovídat nebo dokonce sám pomoc v jiné věci nabídnout.
· Jít do dobré společnosti.
· Některá z výše uvedených možností formou telefonátu.
· Některá z výše uvedených možností formou E-mailu nebo dopisu.
· Využít tištěného slova (kniha, stará korespondence apod.).
2-Odvedené pozornosti, přeladění a další postupy
· Co vás natolik baví, že to dokáže odvést pozornost od rizikového chování? Vyjmenujte alespoň pět takových aktivit. Mě napadla četba, fotografování (s digitálním fotoaparátem to dokáže každý), psaní, odborná diskuse, příroda. Tento seznam si možná doplníte o hudbu, náboženské praktiky, péči o zvířata (třeba pejsci), saunu, koupel, sprchu, sex a co já vím.
· Zkuste se napít bylinkového čaje nebo vody.
· Vyvolejte myšlenky opačného zaměření, nežli byly ty rizikové. Jedná se o prastarou jógovou techniku zvanou pratipakša bhavana neboli princip opaku.
· Soustřeďte se na praktické každodenní záležitosti.

3-Práce s motivací

· Uvědomte si rizika a nepříjemné důsledky nezvládnutého jednání (třeba ostuda). Zřetelně vnímejte přímé i nepřímé následky v různých oblastech života. To je tzv. negativní motivace.
· Uvědomte si výhody sebeovládání (např. pocit zdravého sebeuspokojení nebo větší prestiž v rodině a mezi známými). Po zvládnutí situace se také můžete se vhodným a bezpečným způsobem odměnit. Toto je naopak pozitivní motivace.
· Vyhněte se fantaziím o tom, co krásného by vám mohlo nežádoucí chování přinést. Pokud se takové fantazie objeví, nerozvíjejte, jen je pozorujete nebo použijte negativní motivaci.
· Využívejte pomůcky, např. fotografie blízkých, kartička s výhodami sebeovládání a nevýhodami nezvládnutého chování, nějaký polodrahokam a jiné.
· Můžete použít i "semafor". Ten byl původně vyvinut ke zvládání agrese u dospívajících, tento postup ale už dlouho používáme u závislých[1]. V nebezpečné situaci si lze představit světla semaforu, při červené zablokovat automatické jednání, při žluté porovnat možnosti a zvolit nejvhodnější a při zelené vybranou možnost uskutečnit a pak svoji volbu zpětně vyhodnotit. Někteří abstinenti si tento postup zjednodušili na prosté rozsvícení červené a zablokování automatického jednání.
4-Úprava životního stylu a přiměřený odpočinek
· Pracujte nadměrně a vaše sebeovládání se únavou zhoršuje? Do diáře si naplánujte na každý den alespoň jednu odpočinkovou činnost.
· Zhoršuje vaše sebeovládání nuda? Do diáře si na každý den naplánujte alespoň tři nové povinnosti, třeba se jednalo o maličkosti, a plánujte si i zábavu. Zvlášť velkou pozornost věnujte víkendům.
· Střídá se ve vašem životě nadměrná aktivita s nudou? V tom případě doporučuji strategii Jánošík. Ten, jak známo, bohatým bral a chudým dával. Podobně i vy tam, kde je mnoho aktivity, uberte a tam, kde je málo, naopak přidejte.
· Jedním z nejjistějších způsobů, jak zlepši duševní i tělesnou výkonnost a sebeovládání, je dostatek spánku. Máte-li problémy s usínáním, prostudujte si zásady, jak zdravě usínat (tyto zásady jsou součástí příruček o překonávání návykových nemocí a příručky si můžete stáhnout z www.plbohnice.cz/nespor.
5-Cvičení, sport nebo tělesná práce
· Cvičení nebo tělesná práce mírní úzkosti, deprese a bažení, a tak zlepšuje sebeovládání. Stejně působí i tělesná práce. Vyzkoušejte to, ale s rozumem, protože naprosté vyčerpání by sebeovládání zhoršilo.
6-Bezpečné prostředí
· Doma byste, pokud možno, neměli mít nic, co by sebeovládání zhoršovalo. Tak závislým na alkoholu doporučujeme "suchý" dům (tj. nemít doma alkohol ani drogy). Je-li to možné, vytvářejte si bezpečná prostředí i v práci nebo při odpočinku mimo domov.
· Při bažení opusťte co nejrychleji nebezpečné prostředí. V takové situaci platí: "Kdo uteče, ten vyhraje."
· Jestliže vaše sebeovládání pronikavě zhoršuje zaměstnání, uvažujte o změně. Nebezpečný je zejména trojsměnný provoz, nadměrný stres, dostupnost alkoholu a drog, nekontrolovaný pohyb velkých finančních částek a nutnost dlouhých přesčasů.

7-Užitečné dovednosti se dají naučit

· Zvládnutí obtížné situace si předem nacvičte. Nacvičovat se dá např. odmítání alkoholu nebo drog, zvládání konfliktů v rodině, jednání s úřady, hledání zaměstnání. Nácvik může probíhat za pomoci další osoby (ta může např. hrát zaměstnavatele) nebo i ve fantazii. I při nácviku ve fantazii je dobré si různé možnosti říkat nahlas, člověk tak lépe udrží pozornost.
· Pomozte někomu ze svého okolí. To může zlepšit mezilidské vztahy a to zlepšuje sebevědomí toho, kdo pomáhá. To se děje např. při skupinové terapii nebo setkání Anonymních alkoholiků.
8-Relaxace je skoro všelék
Relaxační techniky mírní únavu, úzkosti, hněv, deprese a zlepšují sebeovládání. Kromě toho ovšem relaxace mírní bolesti, posiluje imunitu a podporuje tvořivost. Relaxační techniky, jsou-li dobře zvládnuty, také zvyšují odolnost vůči stresu a osvědčily se také při léčbě poruch spánku nebo stavů vyčerpání[2].
· Jestliže nějakou relaxační techniku umíte, pravidelně ji používejte. Jestliže relaxaci neumíte, tak se ji naučte. Můžete si např. z mých webových stránek www.plbohnice.cz/nespor stáhnout knížku o relaxaci a relaxační nahrávku v MP3.
· Relaxační techniky také zvyšuji efektivitu autosugescí, proto se autosugesce vkládá na závěr relaxace. Autosugestivní formule by měla být kladná, jasná, stručná a nejlépe v přítomném čase. Příklady: 1. Žiju zdravě. 2. Abstinence se daří. 3. Střídmost je radost. 4. Vždy a za všech okolností se dokážu ovládnout. 5. Žiju moudře.
· Vsedě se zpřímenou páteří nebo i vleže se uvolněte a pak s nadhledem pozorujte myšlenky, pocity nebo fantazie aniž byste se s nimi ztotožňovali. Kdybyste se dali vtáhnout do hry svých myšlenek, co nejdříve si to uvědomte a vraťte se k nezúčastněnému pozorování. Získáte také od svých myšlenek odstup a budete si je moci lépe vybírat a ne jim sloužit. Vyhraďte si na toto cvičení alespoň deset minut, stojí to za to a je to zajímavé.
· Používejte relaxaci i k navození spánku, protože takový spánek je zdravější než usnout u řvoucí televize. Používáte-li relaxaci k tomuto účelu, neukončujte ji, ale spokojeně si pohovte v příjemném stavu uvolnění, než přijde spánek.

9-Sebeuvědomění je mnohem důležitější než si myslíte

· Veďte si deník a několikrát denně, třeba jen krátce, si do něj zaznamenávejte, jak se cítíte po duševní i tělesné stránce v různých situacích.
· Rozpoznávejte rizikové duševní stavy, které zhoršují sebeovládání. Naučte se tyto stavy poznávat, dokud jsou slabé. Hněv, smutek, úzkost, strach i lehkomyslná radost i bažení se dají mírnit výše uvedeným postupy, např. tělesným cvičením, relaxací, tím, že se člověk svěří apod.
· Rozpoznávejte myšlenky, které posílala, závislost, v jejich "převlecích" (mohou se vám např. snažit namluvit, že "pro jednou se nic nestane" nebo "když se mi tak dobře abstinuje, tak nejsem závislý"). Když se vám to povede, můžete si třeba říci "závislosti, já tě vidím!" a udělat pravý opak toho, co chtěla závislost.
· Rozpoznávejte i spouštěče (tj. podněty aktivující bažení a zhorčující sebeovládání) v zevním prostředí. Až je rozpoznáte, dokážete se jim spíše vyhnout nebo se na ně dobře připravit.
· Sebeovládání zlepšuje i převedení pozornosti od rizikových podnětů k tělesným vjemům. Např. v nebezpečné situaci je možné použít následující postup: 1. vnímat dotyk nohou a země, 2. uvědomovat si spontánní dýchání, 3. uvědomovat si myšlenky a pocity, 4. znovu si uvědomit dotyk nohou a země 5. a teprve pak se rozhodnout, jak jednat. Pokud je pro vás tento postup moc složitý, vyberte si z něj např. jenom vnímání chodidel a země nebo vnímání pohybů břicha při dýchání.
· Jiný postup pracující s dýcháním pocházející z indické tradice[3]. Všechny emoce lze chápat jako projev energie. Tuto energii je lépe využít, než ji nechat působit problémy. Z ničivého ohně emocí, se tak stává oheň, který pomáhá, slouží a hřeje. A teď už k praxi. V klidu doma se zavřenýma očima, ale také i situacích každodenního života s očima otevřenýma, kdykoliv se objeví emočně nabitá myšlenka, ji "hoďte" do pece uprostřed břicha (jógíni říkají tomuto místu manipura čakra čili "město klenotů) a uvědomujte si při tom pohyb břicha při dýchání. Emoce se tak změní v energii, sílu a sebedůvěru.
· Sebeuvědomění většinou usnadňuje zpomalení a zhoršuje ho rychlé automatické jednání v časové tísni, proto často doporučujeme používat "pomalý mozek" a zpomalit. Můžete si to zkusit třeba na chůzi (pomalu pokládat a zdvíhat chodidla) nebo na jiné vhodné činnosti (např. mytí nádobí, ale možná vám při tom vystydne voda).
· Uvědomte si, že bažení trvá v bezpečném prostředí většinou krátce. Mnohonásobně se vám vyplatí vydržet, ať už jsou vaše nutkání jakákoliv. Rozhodnutí, jak budete jednat, odložte do té doby, až krize pomine.
· Nepřepínejte sebeovládaní nadměrným vystavováním se podnětům aktivujícím bažení ani jinak. Není zcela jasné, nakolik zlepšené sebeovládání v jedné oblasti zlepšuje sebeovládání v jiné. Lze asi souhlasit s názorem, že postupný a plánovitý nácviky sebeovládání je z dlouhodobého hlediska prospěšný. Naproti tomu ale zvýšené nároky na sebeovládaní (např. splnění termínovaného úkolu) zhoršují sebeovládání ve vztahu k alkoholu nebo jiným látkám během, nebo bezprostředně po skončení úkolu[4]. S tím souvisí i schopnost vyvažovat aktivity náročné na sebeovládání (typicky pracovní povinnosti nebo úřední jednání) odpočinkem v bezpečném prostředí. K typickým podnětům aktivujícím bažení a zvyšujícím nároky na sebeovládání patří u závislých na alkoholu přirozeně alkohol a restaurace, u závislých na drogách drogy, u hráčů herny a u většiny lidí nevhodná společnost a velké finanční částky v hotovosti.

1O-Léky - někdy užitečné, jindy nebezpečné

· Léky mohou mírnit bažení, a tak usnadňovat sebeovládaní. Sem patří zejména naltrexon nebo acamprosat u závislých na alkoholu. Taková léčbě je ale drahá a pojišťovny ji nehradí.
· Antidepresiva a další potřebná nenávykové léky zlepšují sebeovládání u těch, u nichž přetrvávají např. depresivní nebo jiné obtíže i při pokračující abstinenci.
· Do této skupiny je možno zařadit léčbu nedostatku minerálů a vitaminů, zejména vitaminů skupiny B, a přiměřenou léčbu jiných zdravotních problémů, protože zlepšení celkového stavu zlepšuje i sebeovládání.
· Naproti tomu návykové léky sebeovládání z dlouhodobého hlediska často zhoršují. Zvláště pozor na nenápadné ale nebezpečné léky z skupiny benzodiazepinů.
· Jestliže se vás něco z výše uvedeného týká, poraďte se s lékařem.

11-Přiznání si problému už je krok k jeho vyřešení



Jak to začalo

15. října 2006 v 19:56 | Dr.Kačaras Dimitris |  Jak to žačalo

JAK TO ZAČALO

(věnováno mé ženě a mým dětem-Kristýně a Tomovi)
autor: Dimitris Kačaras Dr.Med.
Před mnoha miliony lety než se vyvinul člověk došlo k velmi drastickým změnám Země, mnoho živočišných druhů vymřelo a zůstali jen ti co měli nejrychlejší adaptaci organismu na náhlé vzniklé změny. Ne již ve stovkách milionů let v poklidu a teploučku, ale teď v milionech či stovkách tisíc let museli se někteří živočišné druhy změnit a přizpůsobit se novým klimatickým podmínkám.
Ostatní rychle vymřeli!
Něco dramatického se stalo s naší planetou -Země ochladla, zrychlila svůj pohyb , změnila sklon své osy,poklesl tlak i obsah kyslíku v ovzduší-změnili se klimatické podmínky na celé planetě.
Přeživši některá zvířata ze souše se vrátila zpět do moře nebo ta která zůstala na souši musela zase prodělat takové orgánové i hormonální změny, které zaručily pokračování života na souši.
Přesto dochází k vymizení téměř celého vývojového stromu života.
Všichni živočichové jsou pod velkým exogenním tlakem ze kterého není úniku-
STRACH ZE SMRTI bylo ústředním tématem naší planety. Země stála před zánikem. Žit dál, ale jak přežít?
Aby náš předchůdce mohl přežít: musel rychle zvednout hlavu a postavit na dvě dolní končetiny-aby viděl zavčas přicházející pohromu či pro potravy aby ji mohl snáze získat. Tyto změny musely nastat velmi rychle,protože se jeho pánev i klouby kyčelní i kolení nedokázali vyrovnat.Jsou dnešním zdrojem našich nemocí pohybového aparátu.
Uvolněné přední končetiny:
našli i jinou funkci než k chůzi a k jídlu.
Klima se nelepšilo a podmínky na Zemi nebyly zrovna růžové..Přežít dokázali jen ti nejsilnější a to jen v malých skupinách. Museli vytvořit něco co jim dalo šanci přežít či zvítězit. Volba svobodné horní končetiny , byl zásah do černého.
Ruce začaly sloužit jako nástroj. Změnou účelu funkce rukou došlo k velmi rychle aktivaci druhé signální soustavy, ale i to nestačilo,aby naši předci úspěšně přežili,současně mezidruhově nebezpeční.Strach ze všeho je nutil k velké ostražitosti.
Pohyby horních končetin a odstrašující pohyby a skřeky však vedli brzy k prostředku rychlého dorozumívaní se mezi sebou.Skupinové soužití a rychlé množení vedlo k dalšímu kroku přežití našeho druhu.
Monotoní zvuky a výkřiky se staly nejen projevem dorozumívaní, ale také i prvním krokem spirituality pračlověka.
Pak již stačil krůček k vytvoření prvních slabik, slov, vět. A opravdu na počátku všeho bylo slovo.
Ano zručná ruka a řeč se stala obrovským katalyzátorem vývoje člověka Neúprosný tlak na rozvoj CNS spjatý s zachováním života vede ke stimulaci emocionální inteligence a následně vzniku písma.
Emoce jsou hybným moment vzniku písma.
Vzhledem ke krátkému životu našeho prapředka, které bylo protkáno bolesti, hladem, umíráním musela adaptace pokračovat velmi rychle čas byl proti všem.Periodická kataklysmata nedávali našemu předku si odpočinout.
Tvrdé životní podmínky vedli k lepší a rychlejší adaptaci práci horní končetiny zejména ruky, zlepšení stability kostry a zlepšení funkce mozku-předání informace.
Informace se zapisovaly do podvědomí člověka - emotivní zážitky, sny, představy vedli Adama k rozvoji intuice i logického myšlení a ingteligence.
Inteligence se rozvíjela dvěma odlišnými způsoby. První z nich je analogický, druhý kognitivní.
Při analogickém postupu je informace zpracována velice rychle a dokonce i bez ohledu na to, jsme-li si toho vědomi. Známý obličej rozpoznáme okamžitě, i když jde třeba o značně poškozenou nebo neúplnou fotografii. Zároveň se nám vybaví nejrůznější asociace, například barva hlasu nebo jiné vlastnosti člověka, jehož portrét vidíme.
Pro kognitivní způsob je naopak charakteristická delší časová prodleva. Jinými slovy poznání se dostavuje jako výsledek vědomého nakládání s informací. Lidé, kteří se intenzivně zabývají kognitivním zpracováním určitých úkolů, si mohou vytvořit zvláštní skupiny neuronů. Ty jsou stimulovány v daném okamžiku a mohou plnit různé úkoly, například početní. Jakmile tato centra vzniknou, fungují opět analogicky, na základě asociací, čili slouží ke srovnávání různých podnětů bez vědomí jedince. Výsledek? Namísto postupného řešení se dostavuje "náhlé prozření" a úkol je vyřešen takřka.
Vývoj se díky rozvoji emotivního myšlení a dělbě práce urychloval docházelo k prvnímu ukládání informací-kresby.
Ano dalším důležitým vývojovým skokem bylo písmo.
Nastával čas klidu kdy země byla v klidu.
Ale změny člověka byly tak rychle, že si tělo i CNS/centrální nervová soustava/ nedokázali plně vytvořit symbiosu.
Mysl předběhla tělo , vzpřímený postoj předběhl antropogenetický vývoj našeho prapředka. Lidé zvykli na své doprovodné emoce, které ventilovali na přírodu proti vnejší hrozbě teď obrací proti sobě.
Začíná období Kain a Abel. Nastává lidská degradace vývoj se obrací.
Co se stalo s naší kostrou?
Jaké změny musela cca za 5milionů let prodělat?
Co se stalo z mozkem, že nedokáže plně koordinovat funkci celého těla a v důsledku toho jsme často nemocní a předčasně umíráme?
Strach je silnější než nemoc,strach zabíjí.
Umění zvládnout strach - je to cesta?
Víra a naděje je spojená s láskou a musí být naplněná skutky., která změní budoucnost
Modlitby jako cesta uvolnění strachu
Ve vnějším JÁ - vědomí člověka existují rozmanité obavy. Někdo má strach, že nesplní požadavky, které na něj klade sám život. Někdo má strach z nemoci nebo ze smrti.
I když své obavy potlačujeme, přesto existují v našem podvědomí jako energie. Vyskytují se jako blokády ve našem éterickém, astrálním a mentálním těle.
Evoluce?
Charles Darwin ve své knize "O původu druhů" vysvětluje teorii evoluce všech druhů živých organismů na Zemi na základě přirozeného výběru. Podle této teorie druhy časem postupně vykazují malé odchylky v podobě a stávají se novými druhy.
Pokud je Darwinův názor pravdivý, pak bychom v pozorované historii lidstva byli schopni vidět více a více nových druhů.
K tomu však nedošlo.
Vedle evoluce hmotných forem védská indická literatura popisuje ještě další evoluční proces - týkající se vědomí. Jednotky vědomí v tělech všech druhů jsou nezničitelné a kvalitativně totožné jedna s druhou, ale přesto projevují určitý rozsah schopností v závislosti na konkrétních charakteristikách hmotných forem, které obývají.
Védy popisují evoluci vědomých jednotek transmigrací z nižších do vyšších druhů, jako například z opice do člověka.Védská literatura tedy popisuje dva evoluční procesy: evoluci forem a evoluci vědomí.
Evoluce forem postupuje z vyšších do nižších druhů a evoluce vědomí z nižších do vyšších druhů.
Na základě prožitých emocionálních traumat, stresů, strachu, bolesti nebo nepříjemných zážitků si člověk vytváří v mysli tzv. "bílé skvrny", energetické bloky. Tyto slepé skvrny mu později znemožňují v určitých okamžicích svobodně myslet - současnou situaci vnímá jakoby skrze prožitý stresující zážitek, a tak nevidí žádné další možnosti. V dané situaci tak vlastně nepřemýšlí, jen reaguje na základě negativních zkušeností, na které třeba už dávno zapomněl. Vždy se totiž vracíme k té bolesti, kterou jsme prožili a všechny ty potlačené pocity ve stále se opakujících nebo podobných situacích prožíváme znovu a znovu.
STRES
Velké zatížení organizmu, nenadálý úlek, nebezpečná situace ale i zcela banální drobnost, každá z těchto situací může mít trvalé následky, pokud náš obranný systém vyhodnotí situaci jako nebezpečnou a nezávisle na našem vědomí uloží do paměti stresový blok. Stres není fyzického původu, tkví v psychice.
Nejde o to, co děláme, ale jak se při tom cítíme. Stres je negativní emocionální reakce na životní události. Naše pocity řídí limbický systém, který patří mezi vývojově nejstarší centra mozku. Propojením nervové soustavy na žlázy s vnitřní sekrecí, uvolňující hormony, dochází k fyziologickým změnám. Výsledkem dlouhotrvající negativní emoce je toxicky zvýšená hladina stresových hormonů v těle, která nepříznivě ovlivní celý organizmus.
V levé mozkové hemisféře máme oblast SIP, (společnou integrální plochu), která neustále porovnává nové informace z vnějšího prostředí s informacemi uloženými v paměti. V naší individuální paměti je uložena každá vteřina od početí do současnosti.
Naše tělo neustále monitoruje situaci všemi smysly, zaznamenává polohu a napětí svalů, činnost orgánů, vyhodnocuje pocity i mentální zkušenost v podobě systému přesvědčení. Takto komplexně uložené informace jsou vyhodnoceny podle spoluprožité emoce jako bezpečné nebo naopak nebezpečné. Vyhodnotí-li SIP určitý okamžik jako nebezpečný, uloží do paměti veškeré informace, které tento okamžik provázely. Může to být přesná poloha svalů, směr pohledu očí, ale například i vůni, kterou právě zaznamenal čich, či dotyk, který zaznamenal hmat. Informací je mnoho a zůstávají zaznamenány proto, aby SIP mohl napříště podobnou nebezpečnou situaci včas rozpoznat a uchránit nás před hrozícím nebezpečím. V dávné minulosti byl tento obranný systém jednou z podmínek přežití, dnes však často přináší trvalé psychosomatické problémy.

Jak tedy žít?
Pokud se chceme dožít vysokého věku při zachování všech kvalit života, dodržujme tyto zásady:
-vyhýbejme se stresu,
-mějme pozitivní přístup k životu,
- přiměřeně se věnujme sportu,
- jezme vyváženou přírodní stravu.
- Klid a optimismus jako elixír mládí
-Jezte méně-Vynechejte večeři
- Vydatně spát
Střídmá strava, přiměřený pohyb a klid s rozvahou nám podle profesora Axta mohou ušetřit hodně životní energie. Menší, ale pravidelné úspory dosáhneme, pokud budeme:
· vydatně spát
· vyhýbat se zbytečnému chladu, tělo pak musí na udržení stálé teploty vydat víc kalorií (v chladných dnech nemáme ani spát při otevřeném okně)
· nedopřávat si příliš často životabudiče, jako je káva, kouření nebo pití alkoholu
·
  1. Nikdy v životě nespěchej
    Vykonávej vše pozvolna, ber vše klidně a dopřej si tolik času, kolik potřebuješ. Své žáky nabádal, aby stále dbali na to, aby bylo jejich srdce klidné, aby seděli tiše, jako želva, chodili tak čile jako pták a spali tak tvrdě jako pes.

    2. Vyhýbej se extrémním emocím
    Prudkým citovým bouřím by se měl člověk vyhýbat, především když je starší. Nic neokrádá tělo tak rychle o energii a nic tak nenarušuje harmonii vnitřních orgánů jako prudké citové výlevy. Ucpávají totiž tři stanice odstraňování jedů - ledviny, játra a plíce.

    3. Cvič denně/ čchi-kung/-energetizující cviky
Člověk by měl pravidelně cvičit čchi-kung. Délka a intenzita takového terapeutického programu přitom nejsou tak důležité jako pravidelnost, pokud cvičení vybral mistr čchi-kung.






Jak myslí géniové

15. října 2006 v 19:50 | Dr.Kačaras Dimitris |  jak myslí geniové
JAK MYSLÍ GÉNIOVÉ
Archimedes ve vaně, Newton pod jabloní. Geniální myšlenky přicházejí někdy náhle. Je možné, že mozek géniů funguje jinak než většiny ostatních lidí?
Rozdíly v rychlosti mozkové činnosti skutečně existují. U některých lidí probíhá přenos informací prostřednictvím iontů v neuronové membráně o něco rychleji, než je obvyklé. Důsledkem toho vznikají nepatrné časové rozdíly, řádově desetiny mikrosekund, které se s počtem neuronů (máme jich asi padesát miliard) násobí. Dokáže-li průměrný člověk zpracovat každých sto milisekund novou informaci, výjimečný jedinec zvládne stejný úkol za osmadevadesát milisekund. Činnost mozku je tak u některých lidí výrazně rychlejší.

ROZDÍLNÁ RYCHLOST
inteligenceje souhrnem vlastností našeho organismu, přesněji řečeno proteinů se specifickou funkcí. Proč právě proteiny? Právě ony tvoří kanály, jimiž probíhá přenos informací. Tento proces zajišťují ionty v membráně neuronu. Podoba kanálů je řízena geny, a podléhá proto zákonům dědičnosti. U některých lidí probíhá přenos informací prostřednictvím iontů v membráně neuronu o něco rychleji, než bývá obvyklé. Tak vznikají v průběhu přenosu informace nepatrné časové rozdíly, řádově desetiny mikrosekund. Toto zrychlení je zdánlivě bezvýznamné, ale s počtem neuronů (v lidském těle je jich asi padesát miliard) se násobí. Dokáže-li například průměrný člověk zpracovat novou informaci každých sto milisekund, výjimečný jedinec zvládne stejný úkol za osmadevadesát milisekund. Činnost mozku je tak u některých lidí výrazně rychlejší.

VĚDOMÉ ČI NEVĚDOMÉ

Podle Tassina pracuje inteligence dvěma odlišnými způsoby. První z nich je analogický, druhý kognitivní.
Přianalogickém postupu je informace zpracována velice rychle a dokonce i bez ohledu na to, jsme-li si toho vědomi. Známý obličej rozpoznáme okamžitě, i když jde třeba o značně poškozenou nebo neúplnou fotografii. Zároveň se nám vybaví nejrůznější asociace, například barva hlasu nebo jiné vlastnosti člověka, jehož portrét vidíme.
Pro kognitivní způsob je naopak charakteristická delší časová prodleva. Jinými slovy poznání se dostavuje jako výsledek vědomého nakládání s informací. Lidé, kteří se intenzivně zabývají kognitivním zpracováním určitých úkolů, si mohou vytvořit zvláštní skupiny neuronů. Ty jsou stimulovány v daném okamžiku a mohou plnit různé úkoly, například početní. Jakmile tato centra vzniknou, fungují opět analogicky, na základě asociací, čili slouží ke srovnávání různých podnětů bez vědomí jedince. Výsledek? Namísto postupného řešení se dostavuje "náhlé prozření" a úkol je vyřešen takřka okamžitě.

VÝJIMEČNÉ SCHOPNOSTI
Příčinou tohoto jevu je skutečnost, že různé podněty jsou srovnávány i bez našeho vědomí. Lidé s výjimečnými matematickými schopnostmi nedělají nic jiného, než dobře zpracovávají informace analogickou cestou. Početní úkony prostě rozpoznávají, místo aby se trápili zdlouhavými výpočty. Podobně funguje mozek geniálního hudebníka, který je schopen rozeznat melodii i bez vědomého soustředění. Inteligentní lidé dokážou oba způsoby kombinovat a velice rychle přecházet z pomalého a vědomého kognitivního postupu k rychlému analogickému a naopak. Je však třeba dodat, že ne vše je vrozeno. Analogická činnost bývá výsledkem trpělivého kognitivního zacházení s informacemi. Mnoho lidí zná následující zkušenost: řešení nějakého zapeklitého úkolu se zjeví náhle, po několika hodinách spánku, sportu nebo odpočinku. To, co lze trochu nadneseně nazvat "osvícením", je vlastně výsledkem dlouhodobého zpracovávání informace v mozku, které probíhá bez našeho vědomí.

TVÁRNOST MOZKU

Hudební nadání člověka se projevuje nezvyklým rozšířením některých oblastí mozkové kůry. Platí to například pro planum temporale, sluchovou část umístěnou v levé hemisféře, jejíž zvětšení je příznakem absolutního sluchu. Einsteinův mozek byl v určitých částech extrémně zvětšený. Soudí se, že příslušné oblasti sloužily k číselným operacím. Změny v mozku však nezávisí jen na vrozených dispozicích. Duševní činnost má pro mozek stejný význam jako má cvičení pro svaly, a proto by náš mozek neměl rozhodně zůstávat stranou.

Kdo chce vědět víc: http://www.lacim.uqam.ca/pi /indexf.html

________________________________________

JAK ZLEPŠIT MYŠLENÍ A TVŮRČÍ POTENCIÁL

1) Pěstujte si svou zvědavost a mějte co nejširší okruh zájmů. Stále se ptejte "proč?"

2) Setkávejte se s různými lidmi jiných profesí.

3) Zajímejte se o současné i minulé vynálezy stejně jako o způsob, jakým byly objeveny.

4) Věnujte určitý čas snění. Zabýváte-li se nějakým problémem, udělejte si přestávku a nechte pracovat svoji představivost.

5) Mluvte často s dětmi.

6) Najděte si rovnováhu mezi svou fyzickou a psychickou aktivitou.

7) Procvičujte si duševní schopnosti. Hledejte co možná největší počet důsledků některé události, například co by se stalo, kdyby lidé nemuseli spát atd.

8) Zkuste hrát na nějaký nástroj, věnujte se výtvarnému umění.

9) Buďte připraveni na náhlé zvraty a stavte se k nim pozitivně.

10) Nezoufejte si, důvěřujte sami sobě a uděláte-li chybu, snažte se z ní poučit.

Devítiletý cyklus = roční období lidského života

* * *
Zákon cyklů nám připomíná, jak se kruhy a spirály času stáčejí zpátky ke svému počátku ve vzorcích a rytmech, jež se opakují donekonečna. Všude kolem sebe vidíme rytmy a cykly. Mnohé se objevují, mizí a opět se objevují, cyklí se v čase, a jak se poučujeme ze životních lekcí a stoupáme vstříc svému osudu, i jejich vzorce stoupají stále výš.
Klíč k jednomu cyklu nám nabízejí primární čísla od jedničky do devítky. S osudovým číslem se druží energie i obtíže, které si uchováváme po celý život, ovšem kromě toho zažíváme také pravidelné postupující cykly, a to prostřednictvím jejich energií. Rok, kdy jsme se narodili, se váže k hlavnímu smyslu našeho života; roku následujícího prožíváme energii dalšího vyššího čísla a tak dále až k devítce, kdy začínáme nový cyklus. A tak nejenže žijeme ve znamení svého osudového čísla, ale navíc pociťujeme mocný vliv čísel roků v rámci devítiletého cyklu našeho života a každý ten rok s sebou nese další svízele a příležitosti.
Konečný součet svého osudového čísla zjistíte součtem všech čísel data narození (den + měsíc + rok) a výsledné dvoumístné číslo opět sečtete, dostanete číslo mezi 1 až 9. Při výpočtu své pozice v devítiletém cyklu nahradíte rok narození rokem, v němž se nacházíte. V letošním roce si ke dni a měsíci svého narození připočtete číslo 6 (2+0+0+4) a nahlédnete do následující charakteristiky devítiletého cyklu:
  1. KREATIVITA A SEBEDŮVĚRA: První rok cyklu je rokem kreativity, zasévání semen, rokem novosti, rokem, kdy se v sebedůvěře otvíráme novým příležitostem. Klíčky už vyrážejí, ale dosud se ještě neprodraly hlínou ke světlu. Tohle může být období plánování i pěstování, rozhodnutí i kreslení map. Rovněž to někdy znamená návrat do škol, další výcvik v nějaké dovednosti nebo přesun na nové místo - možnost začít něco znova. V časném jaru začíná sníh teprve tát.
  2. SPOLUPRÁCE A ROVNOVÁHA: Druhý rok potřebují semena pomoc a působení ostatních faktorů - potřebují slunce, zeminu a vodu. V našem životě druhý rok znamená, že nějak pracujeme s ostatními lidmi, nacházíme své hranice a z hlediska vztahů s okolím definujeme sami sebe v rámci další práce a činnosti. Vytváříme si nová pouta, svazky a podpůrné sítě. Země se otepluje.
  3. VYJÁDŘENÍ A CITLIVOST: Třetího roku semena pronikají skrz hlínu k slunečnímu světlu; to značí čas viditelnosti a obezřetného růstu. Výhonky jsou dosud zelené a křehce zranitelné. Toto období může přinášet pocit zranitelnosti, leckdy vyvstanou pochyby: "Dokážu to?" Náš horizont se rozšiřuje - vidíme a prožíváme víc. Jaro končí.
  4. STABILITA A POSTUP: Nastává čtvrtý rok. Výhonky sílí, tloustnou a zapouštějí kořínky hlouběji do půdy. Je čas vypěstovat si stabilitu: kritická fáze - doba, kdy se ujišťujeme, že naše kořeny jsou silné. Tohle je období přezkoumávání a reflexe, období, kdy se dohánějí resty, období, kdy znovu formujeme vlastní síly a přesvědčujeme se, že jsme při přípravě nic nevynechali. Léto už čeká za rohem.
  5. SVOBODA A KÁZEŇ: V pátém roce cyklů začínají stromy kvést a vábit k sobě další život - ptáky, včely a lesní živočichy. A stejně tak je to i s naším životem: pokud byla naše práce důkladná a padla na živnou půdu, pokud jsme prostřednictvím své práce jaksepatří zužitkovali první čtyři roky, nastává pro nás nyní čas příležitostí, mnoha možností a rozhodnutí. Sad začíná nést první plody. Tohle je období oslavy. Léto je tady.
  6. PŘEDSTAVA A PŘIJETÍ: Rok šestý, to je čas vracet, podělit se o sklizeň se všemi těmi, kdo budou pojídat ovoce stromu, čas nalévat s pocitem povinnosti a vznešené představy, čas podělit se o štěstí. Nastala doba hojnosti a štědrých darů, ale také doba přijímat a uvědomovat si širší dosah toho, co je, co se má stát a co na nás čeká. Léto se chýlí ke konci.
  7. DŮVĚRA A OTEVŘENOST: Sedmý rok nastává čas pro vděčnost, protože se upamatováváme na Zdroj veškerých plodů všech stromů. Bez ohledu na cíl, k němuž směřujeme, je čas radosti a uvolnění, čas pohlédnout zpátky a poučit se z let, jež máme za sebou: tvořivý podnět roku prvního, spolupráce roku druhého, třetí rok a překonání zranitelnosti a pochyb, sbírání sil a upevňování příznačné pro rok čtvrtý, sklizeň pátého roku a šestý rok a dělení se o úrodu. K tomu se nyní přidružuje vděčnost za všechno, jelikož vidíme, jak se předchozí úkoly zasloužily o současnou chvíli. Podzim přichází.
  8. HOJNOST A MOC: Rok osmý přináší těm, kdo jsou ochotni poslouchat a sklízet úrodu, hojnou odměnu za předchozích sedm let. Úroda přímo odráží kvalitu všeho, co bylo předtím. Strom je nyní vysoký a silný, vyzrálý a cenný a je připraven na sklizeň. Podzimní listí září jako zlato, jako duha, začíná foukat vítr změny, jenž ohlašuje dny sklonku podzimu.
  9. CELISTVOST A MOUDROST: Tento rok devátý je rokem završení, tichého usebrání, jež vede k moudrosti - čas pohlédnout zpátky a pochopit, že všechny cykly končí a potom znovu začínají. Pevné připoutání k věcem tady nikdy není nic platné, jelikož všechno pomíjí; podzim skončil a nyní nastala doba, kdy je třeba zaorávat kořínky a obracet půdu, abychom na počátku dalšího jarního cyklu mohli začít pěstovat nanovo, se znovuvzkříšenou nadějí a energií; a tentokrát nový cyklus vylepšíme díky moudrosti, kterou jsme až dosud získali. Hořkosladká přítomnost zimy s sebou přináší období niterného ztišení a nehybnosti a my čekáme, až zase přijde světlo.
Když si prohlédnete cykly, asi si povšimnete, že první roky často přinášejí nějaký nový počátek a roky ve znamení devítky ještě častěji dovádějí něco ke konci. Může to odpovídat více či méně přesně, ale asi si všimnete, že mezi "prvními", "druhými" atd. roky existuje podobnost: objevují se podobné druhy událostí nebo vlivů. Pokud si nad těmito věcmi analyticky zauvažujete, můžete začít lépe rozumět rytmům a cyklům svého života - spatříte jistou perspektivu, která vám snad napomůže, abyste vycítili, jaké tendence, energie či příležitosti před vámi vyvstanou v následujících letech.
Pozorování rytmů a vzorců našeho života má tu cenu, že pokud dokážeme synchronizovat své osobní touhy s nadosobními silami a rytmy, můžeme využít síly dobrého načasování, a jak plujeme s proudem řeky času a jemně se vylaďujeme na svět přírody, dokážeme se popovézt vpřed na hřebeni každé energetické vlny.
Test osobnosti
Tento test je pro tebe, nečti si odpovědi, dokud ho nedokončíš. Podváděl bys pouze sám sebe a výsledky by tě už tolik nepotěšily. Jedná se o zajímavý typologický test.
Zkus to, a POSTUPNĚ posouvej stránkou po jednotlivých instrukcích. Uchovej si tento test pro sebe a pošli ho dále svým přátelům (včetně mě). Moje body jsou uvedeny v předmětu této zprávy. Nenakukuj dopředu, ale posouvej textem tak, jak budeš odpovídat na otázky. Odpovídej na to, jaký(á) jsi nyní, nikoliv jaký(á) jsi byl(a).
Připrav si papír a propisku nebo tužku.
Toto je prý opravdový test, který je dnes podáván zaměstnancům v mnoha velkých korporacích. Napomáhá jim k zlepšení porozumění pro stávající i potencionální zákazníky.
Je to pouze 10 prostých otázek, tak začni psát a užij si veselé výsledky.
Nyní můžeš začít...
1. Kdy se cítíš nejlépe?
a. ráno
b. během odpoledne a v podvečer
c. pozdě v noci
2. Obvykle chodíš:
a. spíše rychle, dlouhými kroky
b. spíše rychle, krátkými svižnými kroky
c. méně rychle, vzpřímeně, s rovným pohledem
d. méně rychle, s pohledem k zemi
e. velmi pomalu
3. Když mluvíš s lidmi:
a. stojíš se zkříženýma rukama
b. ruce máš spjaté
c. jednu či obě ruce máš založené po boku
d. dotýkáš se osoby, ke které mluvíš
e. pohráváš si s uchem, mneš si bradu nebo uhlazuješ vlasy
4. Když odpočíváš, sedíš s:
a. nohama pokrčenýma v kolenou, srovnanýma na stranu
b. překříženýma nohama
c. nohama nataženýma či napřímenýma
d. jednou nohou složenou pod sebou
5. V případě, že tě něco opravdu pobaví, tvou reakcí je:
a. velký vděčný smích
b. smích, avšak nikoliv tak hlasitý
c. spíše dušený smích
d. rozpačitý úsměv
6. Při příchodu na večírek nebo jinou společenskou akci...
a. vstoupíš s hlasitým pozdravem, aby si tě všichni všimli
b. pozdravíš tišeji a hledáš někoho známého
c. velmi tiše pozdravíš, a pokoušíš se zůstat bez povšimnutí ostatních
7. Ve chvíli kdy se velmi soustředíš na těžkou práci a někdo tě vyruší:
a. uvítáš pauzu
b. budeš se cítit nesmírně podrážděně
c. něco mezi těmito extrémy
8. Které z následujících barev máš nejraději:
a. červená a oranžová
b. černá
c. žlutá nebo světle modrá
d. zelená
e. tmavě modrá nebo fialová
f. bílá
g. hnědá nebo šedá
9. Bezprostředně před usnutím ležíš:
a. rovně na zádech
b. rovně obličejem dolů na břiše
c. na boku, nepatrně zkroucen
d. s hlavou na jedné paži
e. s hlavou pod přikrývkou
10. Často se ti zdá, že:
a. padáš
b. bojuješ nebo zápasíš
c. někoho hledáš
d. létáš či plaveš
e. máš bezesnou noc
f. tvé sny jsou vždy příjemné
BODY:
01. (a) 2, (b) 4, (c) 6
02. (a) 6, (b) 4, (c) 7, (d) 3, (e) 5
03. (a) 4, (b) 2, (c) 5, (d) 7, (e) 6
04. (a) 4, (b) 6, (c) 2, (d) 1
05. (a) 6, (b) 4, (c) 3, (d) 5
06. (a) 6, (b) 4, (c) 2
07. (a) 6, (b) 2, (c) 4
08. (a) 6, (b) 7, (c) 5, (d) 4, (e) 3, (f) 2, (g) 1
09. (a) 7, (b) 6, (c) 4, (d) 2, (e) 1
10. (a) 4, (b) 2, (c) 3, (d) 5, (e) 6, (f) 1
Nyní si sečti všechny body:
NAD 60 BODŮ:
Ostatní tě vidí, jako někoho, s kým by měli jednat opatrně. Vypadáš jako nafoukaný(á), egocentrický(á) a příliš dominantní. Možná tě ostatní obdivují, přejí si tě předčít, ale ne vždycky ti věří, jelikož mají obavy, příliš se s tebou sdružovat.
51 AŽ 60 BODŮ:
V očích ostatních jsi radostný(á), vysoce nestálý(á), poněkud impulzivní povahy. Přirozený vůdce činící rychle svá rozhodnutí, avšak ne vždy nejlépe. Vidí tě jako odvážného(ou), dobrodružného(ou) a někoho, kdo všechno jednou zkusí; dokážeš využít příležitosti a vychutnat si dobrodružství. Vždy bavíš své okolí svojí vyzařující dobrou náladou.
41 AŽ 50 BODŮ:
Ostatní tě vidí jako čerstvého(ou), živého(ou), pohledného(ou), zábavného(ou), praktického(ou) a vždy zajímavého(ou), někoho, kdo je neustále v centru pozornosti, ale dostatečně vyváženě, nesobecky. Také tě považují za hodného(ou), ohleduplného(ou) a často trochu příliš štědrého(ou) s porozuměním; někdo, kdo je vždy obveselí či jim pomůže.
31 AŽ 40 BODŮ:
Ostatní tě vidí jako citlivého(ou), obezřetného(ou), pečlivého(ou) a praktického(ou). Též jako chytrého(ou), nadaného nebo talentovaného, ale nenáročného. Nové přátelé si neutváříš tak rychle a snadno, ale jsi velmi solidní přítel a očekáváš stejnou solidaritu od druhých. Ti, kteří tě opravdu poznají si uvědomují, jak je těžké otřást tvou důvěrou, avšak stane-li se tak, překonáváš to velmi dlouho.
21 AŽ 30 BODŮ:
Přátelé tě vidí jako pilného(ou) a puntíčkářského(ou). Také velmi obezřetného(ou), nesmírně opatrného(ou), pomalého(ou) a stále pracující(ho). Jistě by je opravdu překvapilo, kdybys někdy učinil(a) něco impulzivního či absolutně bez rozmyslu, neboť spíše očekávají, že prověříš všechno ze všech možných stran a obvykle to zamítneš. Domnívají se, že takovéto reakce jsou částečně způsobeny tvojí opatrnou povahou.
MÉNĚ NEŽ 21 BODŮ:
Lidé si o tobě myslí, že jsi stydlivý(á), nervózní a nerozhodný(á), někdo kdo potřebuje dohled, kdo vždy chce někoho jiného pro rozhodování a kdo nechce být zapleten do jakékoliv záležitosti či vztahu. Vidí tě jako úzkostlivého člověka, který vždy vidí problémy i tak, kde žádné nejsou. Většinou připadáš lidem nudný, pokud tě dobře neznají.

Jak jste na tom s psychickou kondicí?

15. října 2006 v 19:48 | Dr.Kačaras Dimitris |  Jak jste na tom s psychickou kondicí

Jak jste na tom s psychickou kondicí?

Test obsahuje dvanáct otázek. Za kladnou odpověď máte jeden bod, za zápornou žádný bod.
  1. Rozčilují vás maličkosti v chování druhých lidí? Například jejich nedochvilnost, způsob oblékání, jak se chovají v dopravních prostředcích, při nákupu apod.?
  2. Vzpomínáte stále dokola na záležitosti, které se staly a nedají se změnit a které nedopadly právě nejlépe?
  3. Cítíte se v poslední době více unavení?
  4. Lidé v okolí považují vaši práci za samozřejmost a příliš ji nerespektují?
  5. V poslední době se cítíte být roztěkaní, méně výkonní a nesoustředění?
  6. Okusujete si občas nehty, kroutíte si vlasy nebo máte podobný zlozvyk?
  7. Pouhá představa, že byste mohli mít zas jednou smůlu, vás popuzuje?
  8. Uvažujete o dovolené. První, co vás napadne, je, že si dovolenou vlastně ani dovolit nemůžete. Máte moc práce, málo peněz, můžete přijít o zaměstnání, pokud nebudete na svém pracovišti apod.?
  9. Souhlasíte s větou: "Občas se cítím vyčerpaný na nejvyšší míru"?
  10. Máte obavy o své zdraví?
  11. V poslední době jste udělali něco, co vás potom mrzelo? Například vyčinili někomu víc, než si zasloužil?
  12. Když srovnáte svoji kondici dnes a před rokem, zdá se, že před rokem jste byli šťastnější, spokojenější, zkrátka víc fit?

Vyhodnocení

  • 0 bodů: Zdá se, že vám zdravotní pojišťovna měla slevit na pojistném. Jste v záviděníhodné kondici, nebo naopak své problémy potlačujete natolik, že si je ani nepřiznáváte. To lze obvykle jen po určitý čas.
  • 1 - 4 body: Jste opravdu v dobré kondici.
  • 5 - 8 bodů: Kondice průměrná. Mohlo by to být mnohem horší, ale také lepší. Zdá se, že nastal čas dopřát si malé radosti a odpočinek. Zkrátka udělat něco pro sebe dřív, než budete nervózní a bez nálady.
  • 9 - 11 bodů: "Když nikdo někoho dlouho nehladí, začne mu vysychat mícha," napsal německý psychoterapeut Eric Berne. Ještě dřív, než k tomu dojde, bychom se měli o určitou míru kladných zážitků postarat sami.
  • 12 bodů: Jsou dvě možnosti. Buď jste testu neporozuměli a skórovali chybně, nebo jste zanedbali stav své míchy. V druhém případě jsou opět dvě možnosti. Buď se trápit a jak se říká, být stále s nervy na huntě, nebo začít dělat něco sám pro sebe.

feldenkraisova metoda

15. října 2006 v 19:46 | Dr.Kačaras Dimitris |  feldenkraisova metoda

Feldenkraisova metoda

rozvíjí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní. Jedná se o originální cvičení, které vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti.
Feldenkraisova metoda pomáhá lidem zmírňovat chronické i občasné bolesti zad a ostatní svalové potíže.
Lidé s neurologickými problémy s její pomocí učí své tělo snadnějšímu a zdravějšímu fungování..
Kvalitnější pohyb
Feldenkraisova metoda je promyšleným zkvalitňováním pohybu. Jednotlivými cviky nebo přímo ucelenými lekcemi se člověk učí pohybovat volněji a lehčeji celou páteří. Díky tomu se zmírní (nebo dokonce úplně zmizí) bolesti a strnulost i v ostatních částech těla.
Při cvičení je důležité plně se soustředit a vnímat celé tělo. Jedině tak se dá naučit zákonitostem pohybu, poznat, kde je vydaná energie zbytečná, a osvojit si jiné varianty jinak automatických úkonů.
Z pohledu fyzioterapie lze často u cvičících lidí pozorovat dosti rychlé změny v pohybových projevech a eventuální ústup bolesti.
A protože fyzická a psychická stránka člověka spolu úzce souvisejí, dochází také k pozitivním změnám u duševních pochodů.
Předností Feldenkraisovy metody je její jednoduchost. Pacient je plně aktivní a sám poznává, které lekce nebo pohyby mu přináší úlevu. Cvičit pak může i sám doma.
Feldenkraisova metoda
Feldenkraisova metoda se v praxi provádí dvěma způsoby:
l. Uvědomění si sebe pohybem ¨
2. Funkční integrace
Uvědomění sebe pohybem
Motto: Samotný pohyb neznamená nic. Nezajímají mne hýbající se těla, ale hýbající se mozky. Tento způsob se zpravidla provádí ve skupinách, v nichž je účastník slovně veden k provádění jemných, jednoduchých pohybových sekvencí. Pohyby jsou většinou zaměřeny na každodenní činnosti, kterým se učíme od narození: sezení, uchopování, koulení se, otáčení, chození, stání a běhání. Součástí učebního procesu je ověřování si vlastních pohybových vzorců a podle potřeby jejich rozšíření či nahrazení vzorců novými a příjemnějšími. Učíme se tak věci, které už umíme dělat, jinými způsoby a používat při tom i neobvyklé pohyby. Účastníci u sebe často zpozorují spontánní zlepšení držení těla a dýchání, úlevu od chronického napětí a bolestí a uvědomují si obnovenou pružnost a lehkost svých pohybů. Uvedeným způsobem, bez tlaku na výkon, může každý člověk, v souladu se svými možnostmi a konstitucí, dělat pokroky.
Funkční integrace je individuální lekcí pro jednotlivce, která je utvářena specificky a vyhovuje zvláštním potřebám určité osoby. Žák je rukama učitele Feldenkraisovy metody pasivně veden prostřednictvím organických pohybů. Tímto opatrným kontaktem se dosahuje zlepšení koordinace a funkce nervo - svalově kosterního systému. "Funkční integrace se obrací k nejstarším částem našeho sensorického systému, jenž reaguje na dotyk, na pocity vyvolané tahem a tlakem, na teplo ruky a její dotek." "Když se někoho dotýkám, nic od něj nežádám; vyciťuji pouze, co druhý potřebuje a co mám v daném okamžiku udělat, aby se cítil lépe."
Rozpoznávají se rozdíly a v nervovém systému se utvářejí nové senzomotorické vzorce (Reese 1991:7) nebo se obnovují již dávno nepoužívané "koleje".
Reorganizace chování zde probíhá stejnou cestou, kterou vznikla: rozmanitou vjemovou a pohybovou zkušeností (senzomotorikou).
Feldenkraisovy představy o člověku :
co je pro člověka nejdůležitější"). Schopnost učit se je do nás vložena. Jako lidé nejednáme reflektoricky, nýbrž záměrné, prostřednictvím pokusu a omylu, dokud si nezačneme myslet, že jsme nalezli řešení, uspokojující naše snahy. Především ale: víme vždy, (nebo bychom mohli vědět), co děláme. Vědomí nám dává svobodu (a sebevedení ,člověk je po čas svého života strukturálně nasměrován na učení, je motivovaný a dychtivý činit nové zkušenosti
U Feldenkraisovy metody se používají dva postupy:
1. Funkční integrace Funkční integrace je název pro jednotlivce. Funkční integrace je rukama vedená forma komunikace: prostřednictvím jemných dotyků a pohybů se klientovi / klientce umožní vnímat, jak se obvykle pohybuje a jak se pohybová situace zrcadlí v jeho obraze o sobě (vědomí). Díky tomu lze z těchto "zažitých způsobů chování" vytvářet nové senzomotorické vzorce. To pak může sloužit jako základ pro změněnou organizaci pohybu v denním životě.
2. Uvědomování skrze pohyb
Uvědomování skrze pohyb je většinou nabízeno jako skupinová hodina. Vyučování probíhá na podlaze na podložkách, v pokleku, vsedě nebo vestoje. Žáci jsou vedeni verbálně a vůbec nejde o to, aby se učili pohyby jako takové - např. jakým správným způsobem se z polohy na břiše posadit. Pohyby, s nimiž se ve vyučovací hodině experimentuje, slouží spíše k učení se z konkrétního příkladu (třeba z funkce posazování se), jak lze v jednání jednodušeji, účelněji, snadněji, esteticky uspokojivěji kontrolovat libovolný záměr. Zkoumáním pohybu se žáci exemplárně učí: Jak vím, co dělám a jak to dělám? Je to, co konám, také to, co si myslím, že konám nebo co jsem si předsevzal, že učiním? Jak bych to mohl vykonat jinak, možná snadněji a příjemněji?
výsledky :
Zlepšení, vzrůst, rozšíření, usnadnění - sebevědomí, (sebe)akceptování, uznání druhých, autonomie a zodpovědnosti - schopnosti učení ve všech oblastech (učení pro učení) - schopnosti sebeovládání / sebevýchovy (umět si sám pomoci) - kompetentnosti jednání / otevření dosud nepřístupných dimenzí vnímání a jednání - schopnosti vztahu (rozpoznávání a vytváření souvislostí) - výkonnosti, vytrvalosti a dobrého pocitu a vitality - flexibility (pohyblivost v tělesném, duchovním a duševním smyslu) - orientace v prostoru a čase - vlastního vnímání (propriorecepce) - kinestetických požitků - vědomí a schopnosti rozpoznávat vlastní organizaci pohybu (rozšíření obrazu vlastní osoby a tělesného schématu) - ekonomie pohybu (souhra částí těla, koordinace, používání síly podle záměru jednání, zacházení s těžkou silou apod.) - kvality pohybu (jasnost a jednoznačnost pohybových procesů, elegance, harmonie, úspornost pohybů) - dýchání (volněji, přizpůsobivěji) - rovného držení těla (jako dynamického, na jednání se vztahujícího procesu)
Zmenšení, odbourání - námahy a nepotřebného napětí - neschopnosti sebeuvědomování - bolesti
Změna nastavení na učení ( z "já se musím učit " na "já se můžu učit")
práce.

Dotazník životní spokojenosti

15. října 2006 v 19:45 | Dr.Kačaras Dimitris |  dotazník životní spokojenosti

Dotazník životní spokojenosti

Dotazník životní spokojenosti DŽS slouží k relativně spolehlivému zachycení individuálního obrazu celkové životní spokojenosti člověka a diferencování této spokojenosti do deseti oblastí. Dotazník vznikl v Německu, kde byl i standardizován na vzorku 2870 osob. Nyní je k dispozici české vydání této metody (v překladu a úpravě K. Rodné a T. Rodného vydalo Testcentrum Praha).
DŽS lze využít v mnoha oblastech - např. v průběhu léčby chronicky ne mocných, v sociologicky orientovaných výzkumech, v průběhu psychoterapie k hodnocení její účinnosti apod. Dotazník je určen pro dospělé a děti od 14 let.
Dotazník životní spokojenosti obsahuje 10 škál, které postihují různé složky životní spokojenosti. Každé škále odpovídá 7 položek, na něž vyšetřovaná osoba odpovídá na sedmibodové stupnici (od "velmi nespokojen(a)" až po "velmi spokojena)"). Na základě skórů dosažených v těchto škálách vypočteme index tzv. celkové životní spokojenosti. Životní spokojeností je přitom míněno individuální posouzení minulých a současných životních podmínek a perspektivy do budoucnosti.
Pro vyšetření pomocí DŽS je jako testový materiál zapotřebí pouze záznamový arch. Jeho vyplnění zabere 5 až 10 minut. Rovněž vyhodnocení je velmi rychlé. Hrubé skóry se převádějí na staniny, které se do vyhodnocovacího listu zaznamenávají graficky. Výsledkem je pak graficky znázorněný profil životní spokojenosti.

Přehled škál

1. Zdraví. Osoby s vysokou hodnotou v této škále jsou spokojeny se svým celkovým zdravotním stavem, se svou duševní i tělesnou kondicí, se svou fyzickou výkonností a odolností proti nemocem. To zahrnuje i příp. bolesti a nemoci. (Příklad položky: "Se svou fyzickou kondicí jsem ...").
2. Práce a povolání. Osoby s vysokou škálovou hodnotou jsou spokojeny se svou pozicí v zaměstnání, se svými úspěchy a s možnostmi vzestupu. Pozitivně hodnotí jistotu své profesionální budoucnosti a jsou spokojeny s mírou požadavků a zátěže v zaměstnání. (Příklad položky: "Se svou pozicí v zaměstnání jsem ...")
3. Finanční situace. Osoby s vysokou škálovou hodnotou považují svůj příjem, výši svého majetku a svůj životní standard za uspokojující. To platí také pro zajištění existence, možnost výdělku v budoucnosti a zajištění ve stáří. Tomu odpovídá spokojenost s finančními možnostmi rodiny. (Příklad položky: "Se svým majetkem jsem ...")
4. Volný čas. Osoby s vysokou škálovou hodnotou jsou spokojeny jak s délkou, tak s kvalitou svého volného času a své dovolené. Dobu, kterou mají k dispozici pro koníčky a pro blízké osoby, hodnotí pozitivně, stejně jako celkovou pestrost ve volném čase. (Příklad položky: "S kvalitou odpočinku ve volném čase během týdne a o víkendech jsem ...")
5. Manželství a partnerství. Osoby s vysokou škálovou hodnotou jsou v podstatných aspektech svého manželství, resp. svého partnerského života spokojeny s požadavky, se společnými aktivitami, s partnerovou otevřeností, pochopením a ochotou pomáhat, s něžností a bezpečím. (Příklad položky: "S pochopením, které má pro mne můj partner/moje partnerka, jsem...")
6. Vztah k vlastním dětem. Osoby s vysokou škálovou hodnotou hodnotí vztahy k vlastním dětem celkově pozitivně. Jsou spokojeny se svým vlivem na děti, se společnými aktivitami a s tím, jak si jich děti cení. Příklad položky: "Pomyslím-li na to, jak vycházím se svými dětmi, jsem ..."
7. Vlastní osoba. Osoby s vysokou škálovou hodnotou jsou spokojeny s mnoha aspekty své osoby: se svým vzhledem, svými schopnostmi, charakterem, svou vitalitou a sebevědomím. K tomu patří také hodnocení způsobu života, který až doposud vedly, a vycházení s ostatními lidmi. Příklad položky: "Se svými schopnostmi a dovednostmi jsem ..."
8. Sexualita. Osoby s vysokou škálovou hodnotou pozitivně hodnotí svou fyzickou atraktivitu a jsou spokojeny se svou sexuální výkonností, svými sexuálními kontakty a sexuálními reakcemi. To zahrnuje možnost otevřeně hovořit o oblasti sexuality a obecně sexuální harmonii s partnerem. Příklad položky: "Pomyslím-li na soulad s partnerem v oblasti sexuality, jsem..."
9. Přátelé, známí, příbuzní. Osoby s vysokou škálovou hodnotou jsou spokojeny se svými sociálními vztahy, tzn. s kruhem svých přátel a známých, se svými příbuznými a se svými kontakty se sousedy. Pozitivně hodnoceny jsou sociální aktivity a společenská angažovanost a obecně četnost styků s ostatními. Příklad položky: "S kontaktem se svými příbuznými jsem ..."
10. Bydlení. Osoby s vysokou hodnotou jsou spokojeny se svými bytovými podmínkami, tzn. s velikostí, stavem a polohou bytu, s dostupností dopravních prostředků, s náklady, stejně jako obecně se standardem bydlení. Příklad položky: "S výdaji za bydlení (nájemné, příp. splátky) jsem ..."

Celková životní spokojenost

Osoby s vysokou škálovou hodnotou jsou v mnoha oblastech života nadprůměrně spokojeny. Mají-li v jednotlivých oblastech či určitých aspektech důvod k nespokojenosti, je to kompenzováno spokojeností v jiných oblastech. Oblasti práce a povolání, manželství a partnerství a vztah k vlastním dětem, které se mnoha osob netýkají, přitom byly ponechány stranou.
Zde se nabízí sedm charakteristik vašeho já. Pročtěte je a zvolte tu z nich, která nejlépe vystihuje vaši osobnost; zvolené číslo si zapamatujte (nebo zapište :o) ):

1. Jsem1- to, čemu věřím.
2. Jsem 2-to, co mohu svobodně dělat.
3. Jsem 3-to, co dovedu.
4. Jsem 4-to, co dělám.
5. Jsem 5-to, co po mně zůstane.
6. Jsem 6-to, co poskytuji.
7. Jsem 7-to, co miluji.
Zapamatujete si číslo
1. Jsem to, čemu věřím.
2. Jsem to, co mohu svobodně dělat.
3. Jsem to, co dovedu.
4. Jsem to, co dělám.
5. Jsem to, co po mně zůstane.
6. Jsem to, co poskytuji.
7. Jsem to, co miluji.
V tomto přehledu naleznete, jaká míra zralosti odpovídá názoru, který jste si vybrali; jinými slovy, na jaké vývojové úrovni se vaše osobnostní zralost nachází.
První vámi zvolený názor určuje základní nastavení vaší zralosti, druhý názor pak míru zralosti, ke které občas sklouznete (zejména ve stresu a rozladění):

2 - batole 2
4 - předškolní věk
3 - mladší školní věk
1 - starší školní věk (puberta)
7 - adolescence - raná dospělost
6 - dospělost
5 - zralá, vyrovnaná dospělost


Několik příkladů možných kombinací:
Pokud jste zvolili názor 5 a 6, svědčí to o optimální zralosti osobnosti. Nebo (a určitě nic ve zlém) - jestliže vaše volba byla 1 a 7, boj s pubertou, zdá se, ještě neskončil. A jestli jste vybrali 2 a 5, znamená to, že známky infantility ve vaší osobnosti jsou ještě výraznější. Volba 5 a 1 odpovídá charakteristice zralého člověka s občasnými výpadk

Dornova metoda

15. října 2006 v 19:44 | Dr.Kačaras Dimitris |  Dornova metoda

Dornova metoda

je jemná manuální terapie, jejíž pomocí jsou klouby a obratle bezpečně a přesně uváděny zpět do svých původních správných poloh.
Příčinou nesprávných poloh obratlů mohou být fyzické potíže jako např. výrony způsobené nehodami nebo při sportu, rozdílná délka dolních končetin, zkrácení svalů nebo i citové problémy člověka. Protože při léčení Dornovou metodou se uvolňují fyzické i psychické bloky, můžeme ji považovat za celostní metodu, která léčí nejen příznaky nemoci, ale i samotné příčiny onemocnění.
Dornova metoda je druhem jemné manuální terapie, při které se klouby a obratle pacienta na milimetr přesně uvedou do správné polohy. Současně se tím otevřou brány energie, které mohou v člověku lépe proudit. To vše se děje volným a přirozeným pohybem ošetřovaného za jeho účasti a pomocí jemného tlaku palců terapeuta. Při tom terapeut nikdy nepřekročí práh bolesti a díky tomu, že pohyb není prováděn trhnutím, je tato metoda bezpečná. Například při napravování nesprávných poloh obratlů se pohybem obchází svalová ochrana a jemným tlakem tak může být obratel přiveden do správné polohy bez nežádoucích vedlejších účinků. V praxi se většinou provádí při prvních dvou návštěvách komplexní vyšetření a ošetření kloubů a páteře pacienta.
Náprava obratlů se vždy provádí aktivním pohybem pacienta. Terapeut zjistí na kterou stranu je obratel vychýlen a pacient volným kyvadlovým pohybem houpe protější rukou nebo nohou dopředu a dozadu. Terapeut vytvoří jemný protitlak na příslušný obratel, který tak sám dosedne na správné místo.
Po ošetření obratle nebo kloubu terapeut ošetřované místo jemně hladí oběma rukama směremke konci končetin nebo ke kostrči. Tím se podpoří volný pohyb uvolněné energie v těle. Po ošetření se celá terapie může doplnit tzv. Breussovou masáží a tím prohloubit uvolnění celého těla. Breussova masáž je jemná energetická masáž akupresurních bodů a páteře, která uvolňuje tlak na ploténky. Někdy se provádí ještě před samotným napravováním páteře, aby došlo k uvolnění napjatého svalstva.
Četnost ošetřování je individuální a již po dvou ošetřeních by se měla dostavit úleva. Optimální je ošetření 1-2 krát týdně, ve vleklých a těžších případech může léčení trvat i několik měsíců. Důležitá je i spolupráce pacienta, který by měl doma provádět samostatná cvičení a vyvarovat se škodlivých návyků, jako je například křížení nohou při sezení (tzv. noha přes nohu) apod. Současně je nutné během léčby a po ošetření dostatečně pít, aby se uvolněné nečistoty a usazeniny z kloubů a vazů mohly dobře vylučovat. Tělo se tak také snáze zbavuje všech svých jedů. Za dostatečné množství tekutin se považuje tělesná hmotnost vynásobená 0,03 l (pokud ošetřující lékař nedoporučí jinak).
Dornovou metodou mohou být ošetřeni téměř všichni lidé, pokud jsou jen trochu mobilní. Dornova metoda vyrovnává statiku těla, může pomoci u různých potíží a bolestí pohybového aparátu jako jsou bolesti zad, kyčlí, kolen, tenisový loket, skolióza, rozdílná délka dolních končetin (pokud se nejedná o vrozenou vadu), při potížích s čelistmi, polykáním. Dále může pomoci při bolestech hlavy, krátkozrakosti, střevních potížích, křečových žilách, srdeční arytmii, problémech s koncentrací u dětí, šumění v uších, vysokém krevním tlaku, závratích, znecitlivění v rukou a žaludečních potížích. Ošetření se neprovádí při akutních zánětech, těsně po operacích a při osteoporóze v pokročilém stádiu.
Dornova metoda je jednoduchá a efektivní možnost, jak pomoci lidem při nejrůznějších potížích. Důležitá je ovšem spolupráce a pomoc pacienta, který si musí být vědom své spoluodpovědnosti za svůj zdravotní stav. K dosažení trvalých výsledků je také nutné, aby každý člověk poznal a změnil své trvalé pohybové návyky a vzorce.

Deprese a úzkostné stavy

15. října 2006 v 19:43 | Dr.Kačaras Dimitris |  deprese a úzkostné stavy
Deprese a úzkostné stavy
Často nedokážeme naše emoce vysvětlit, tím méně je mít pod kontrolou. Deprese a úzkostné stavy se mnohdy vyskytují najednou, i když ne vždycky. Často se stává, že neexistuje žádný zřejmý důvod pro to, že se cítíme nešťastní anebo v depresi.
Příčina chronické deprese a úzkosti není známa. Je možné, že se vyskytují častěji v některých rodinách. Mnohdy dochází k depresi po nějaké tragické události, jako jsou ztráta manželského partnera nebo dítěte, finanční zruinování anebo nějaká jiná zničující příhoda. Když však k ničemu takovému nedošlo a osoba trpící depresí je jinak zdráva, nebývá snadné zjistit příčinu deprese. Je možné, že na vině je neurochemická nerovnováha.
BĚŽNÉ LÉČENÍ:
Antidepresivní léčiva, sedativa, antipsychotické léky, psychoterapie, elektrokonvulzivní šoková terapie a to, čemu někteří psychologové říkají "časová tinktura" - což znamená, že počkáme dostatečně dlouho, až deprese samy od sebe odezní.
NEVÝHODY:
Léky mohou zmírnit příznaky anebo změnit neurochemickou nerovnováhu, ale taková terapie musí být dlouhodobá a vedlejší účinky jsou výrazné. (A, na prvním místě, můžeme věřit tomu, že deprese jsou způsobovány nedostatkem léků nebo příliš mála elektrickými ?) Co se týká psychoterapie, ta může být bezpečnější, její prospěšné účinky jsou však sporné - mohou být totiž důsledkem toho, že čas běží a tím se mění i sestava látek, které působí na tělo i mysl.
Některé z látek, které přijímáme potravou, mohou působit na naše chování. Známými příklady dramatických změn chování, které jsou důsledkem toho, co pijeme, jsou účinky alkoholu a kofeinu. Alkohol má depresivní účinky, i když prvním příznakem intoxikace může být pozvednutí nálady. Kofein u většiny lidí pozvedá náladu, brzy ale může vést k nepříjemným pocitům úzkosti.
Zbavení se návyku na kofein může být problémem, který se vyznačuje u těch, kteří se o to pokoušejí, bolestmi hlavy a depresemi. I když tyto nepříjemné příznaky trvají jenom několik dní, pro řadu obětí koinu je to velmi těžkou zkouškou (která, žel, nekočí vždycky vítězstvím).
I mnohé další látky mohou ovlivnit naši náchylnost k úzkostným stavům a depresím, mezi ně patří některé potraviny, které jíme. Zřejmě nejlépe prostudovaným příkladem specifické látky v potravinách se nacházející, která ovlivňuje chování, jeesenciáminokyselina tryptofan. Tato aminokyselina se v mozku převádí na serotonin, což je mocné činidlo hrající roli v řadě odpovědí, které mozek produkuje. Serotonin reguluje přehnanou citlivost na různé chuťové, čichové, vizuální i sociální simulace. Tak dochází k ovlivňování spánku, sexuálních projevů, agresivity, fyzické aktivity, vnímání (včetně vnímání bolesti) a nálady. Při poruchách spánku, jako prevence svalových křečí a v některých případech i proti depresi se proto používají pilulky tryptofanu.
Množství tryptofanu ve snědených potravinách má jenom malý vliv na množství tryptofanu, které vstupuje do mozku. Nejdůležitějším faktorem, který určuje celkové množství tryptofanu, které skutečně vstoupí do mozku, je koncentrace jiných aminokyselin s velkými molekulami, které jsou současně přítomné v krvi. Aminokyseliny s velkými molekulami, mezi nimi tryptofan, vzájemně bojují o to, které vstoupí do "brány" mezi obíhající krví a relativně omezeným množstvím mozkového moku.
Jídlo s vysokým obsahem bílkovin (hodně masa, mléčných výrobků a vajec) poskytne množství aminokyselin, které bojují s tryptofanem o vstup do mozku; konečným výsledkem je snížení množství tryptofanu vstupujícího do zku a snížení by serotoninu. Naopak nízkobílkovinová strava bohatá na uhlohydráty/sacharidy (obsahující hodně škrobovin, zeleniny a ovoce) má za následek vyšší hladiny serotoninu v mozku, protože s tryptofanem soutěží o vstup do mozku méně aminokyselin s velkými molekulami. Pro vás, jíte-li tuto zdravější stravu, to znamená méně hyperaktivity, méně úzkostí, depresí a nespavosti.
U některých lidí jsou stavy úzkosti, deprese a únavy způsobovány alergickými reakcemi na potraviny. Tou nejobvyklejší příčinou alergie na potraviny jsou mléčné výrobky, následované vejci. Dalšími nejběžnějšími viníky jsou pšenice, kukuřice a citrusové e; v podstatě u jakékoliv potraviny, kterou lidské bytosti konzumují, se najde někdo, kdo je na ni alergický. Alergické reakce jsou často nenápadné a obtížně rozpoznatelné - nedojde-li k tomu, že problematická potravina je ze stravy vyloučena, ať už náhodou nebo úmyslně, a při jejím pozdějším zařazení do jídelníčku se dostaví evidentní nepříznivá reakce.
Vážným psychologickým onemocněním, které je u některých lidí způsobeno potravinami, je schizofrenie. V klinických studiích se podařilo identifikovat pacienty, kteří reagovali dramatickou změnou chování na mléčné výrobky a potraviny s vysokým hem lepku (jako je pšenice, ječmen a žito). Někteří lidé trpící schizofrenií byli z této nemoci vyléčeni změnou stravy - když eliminovali potravinu, která potíže způsobovala.
Když se setkám s pacientem, který uvádí, že trpí depresemi, obvykle začnu léčení tím, že věnuji důkladnou pozornost některým všeobecným principům týkajícím se medicíny a zdraví. Nejprve jej vyšetřím na přítomnost nějakého vážného orgánového onemoc a vždycky si nechám zjistit, zda dobře funguje štítná žláza. Vezmu v úvahu množství kávy a alkoholu, které vypije, a potraviny, které má ve zvyku konzumovat. Rovněž zkontroluji, zda nebere léky, které mohou způsobovat změny chování. Na čele seznamu podezřelých léčiv jsou léky proti vysokému krevnímu tlaku (betablokátory), antikoncepční pilulky, sedativa; v podstatě se ale dá říct, že se může jednat o jakýkoliv lék.
Pokud fungují všechny orgánové systémy normálně, pak navrhnu, aby pacient přešel na stravu založenou na komplexních uhlohydrátech/sacharidech, současně mu připomenu, že každodenní pohyb, třeba něco tak prostého jako je chůze,může při slabších depresích a úzkostných stavech významně pomoci.
MOJE DOPORUČENÍ:
Přestaňte užívat veškeré léky (pod dohledem lékaře), které mohou způsobovat deprese nebo vyvolávat pocity úzkosti. Přestaňte pít alkohol (i toto může být nutno absolvovat pod dohledem lékaře) a nápoje obsahující kofein. Přejděte na stravu založenou na lexních uhlohydrátech/sacharidech. Denně cvičte. Vyhledejte profesionála (duchovního, psychologa, psychiatra), který dokáže dobře naslouchat, a proberte s ním své problémy. Braní lékařem předepisovaných psychoaktivních léků považuji až za úplně poslední možnost
Američtí vědci, zabývající se vývojovou psychologií, zjistili na základě výzkumu několika stovek dětí, že deprese a agresivní chování v dospělosti se zakládá zhruba ve věku deseti let.
Pokud seAmeričtí vědci, zabývající se vývojovou psychologií, zjistili na základě výzkumu a problémy v komunikaci s druhými.