feldenkraisova metoda

15. října 2006 v 19:46 | Dr.Kačaras Dimitris |  feldenkraisova metoda

Feldenkraisova metoda

rozvíjí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní. Jedná se o originální cvičení, které vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti.
Feldenkraisova metoda pomáhá lidem zmírňovat chronické i občasné bolesti zad a ostatní svalové potíže.
Lidé s neurologickými problémy s její pomocí učí své tělo snadnějšímu a zdravějšímu fungování..
Kvalitnější pohyb
Feldenkraisova metoda je promyšleným zkvalitňováním pohybu. Jednotlivými cviky nebo přímo ucelenými lekcemi se člověk učí pohybovat volněji a lehčeji celou páteří. Díky tomu se zmírní (nebo dokonce úplně zmizí) bolesti a strnulost i v ostatních částech těla.
Při cvičení je důležité plně se soustředit a vnímat celé tělo. Jedině tak se dá naučit zákonitostem pohybu, poznat, kde je vydaná energie zbytečná, a osvojit si jiné varianty jinak automatických úkonů.
Z pohledu fyzioterapie lze často u cvičících lidí pozorovat dosti rychlé změny v pohybových projevech a eventuální ústup bolesti.
A protože fyzická a psychická stránka člověka spolu úzce souvisejí, dochází také k pozitivním změnám u duševních pochodů.
Předností Feldenkraisovy metody je její jednoduchost. Pacient je plně aktivní a sám poznává, které lekce nebo pohyby mu přináší úlevu. Cvičit pak může i sám doma.
Feldenkraisova metoda
Feldenkraisova metoda se v praxi provádí dvěma způsoby:
l. Uvědomění si sebe pohybem ¨
2. Funkční integrace
Uvědomění sebe pohybem
Motto: Samotný pohyb neznamená nic. Nezajímají mne hýbající se těla, ale hýbající se mozky. Tento způsob se zpravidla provádí ve skupinách, v nichž je účastník slovně veden k provádění jemných, jednoduchých pohybových sekvencí. Pohyby jsou většinou zaměřeny na každodenní činnosti, kterým se učíme od narození: sezení, uchopování, koulení se, otáčení, chození, stání a běhání. Součástí učebního procesu je ověřování si vlastních pohybových vzorců a podle potřeby jejich rozšíření či nahrazení vzorců novými a příjemnějšími. Učíme se tak věci, které už umíme dělat, jinými způsoby a používat při tom i neobvyklé pohyby. Účastníci u sebe často zpozorují spontánní zlepšení držení těla a dýchání, úlevu od chronického napětí a bolestí a uvědomují si obnovenou pružnost a lehkost svých pohybů. Uvedeným způsobem, bez tlaku na výkon, může každý člověk, v souladu se svými možnostmi a konstitucí, dělat pokroky.
Funkční integrace je individuální lekcí pro jednotlivce, která je utvářena specificky a vyhovuje zvláštním potřebám určité osoby. Žák je rukama učitele Feldenkraisovy metody pasivně veden prostřednictvím organických pohybů. Tímto opatrným kontaktem se dosahuje zlepšení koordinace a funkce nervo - svalově kosterního systému. "Funkční integrace se obrací k nejstarším částem našeho sensorického systému, jenž reaguje na dotyk, na pocity vyvolané tahem a tlakem, na teplo ruky a její dotek." "Když se někoho dotýkám, nic od něj nežádám; vyciťuji pouze, co druhý potřebuje a co mám v daném okamžiku udělat, aby se cítil lépe."
Rozpoznávají se rozdíly a v nervovém systému se utvářejí nové senzomotorické vzorce (Reese 1991:7) nebo se obnovují již dávno nepoužívané "koleje".
Reorganizace chování zde probíhá stejnou cestou, kterou vznikla: rozmanitou vjemovou a pohybovou zkušeností (senzomotorikou).
Feldenkraisovy představy o člověku :
co je pro člověka nejdůležitější"). Schopnost učit se je do nás vložena. Jako lidé nejednáme reflektoricky, nýbrž záměrné, prostřednictvím pokusu a omylu, dokud si nezačneme myslet, že jsme nalezli řešení, uspokojující naše snahy. Především ale: víme vždy, (nebo bychom mohli vědět), co děláme. Vědomí nám dává svobodu (a sebevedení ,člověk je po čas svého života strukturálně nasměrován na učení, je motivovaný a dychtivý činit nové zkušenosti
U Feldenkraisovy metody se používají dva postupy:
1. Funkční integrace Funkční integrace je název pro jednotlivce. Funkční integrace je rukama vedená forma komunikace: prostřednictvím jemných dotyků a pohybů se klientovi / klientce umožní vnímat, jak se obvykle pohybuje a jak se pohybová situace zrcadlí v jeho obraze o sobě (vědomí). Díky tomu lze z těchto "zažitých způsobů chování" vytvářet nové senzomotorické vzorce. To pak může sloužit jako základ pro změněnou organizaci pohybu v denním životě.
2. Uvědomování skrze pohyb
Uvědomování skrze pohyb je většinou nabízeno jako skupinová hodina. Vyučování probíhá na podlaze na podložkách, v pokleku, vsedě nebo vestoje. Žáci jsou vedeni verbálně a vůbec nejde o to, aby se učili pohyby jako takové - např. jakým správným způsobem se z polohy na břiše posadit. Pohyby, s nimiž se ve vyučovací hodině experimentuje, slouží spíše k učení se z konkrétního příkladu (třeba z funkce posazování se), jak lze v jednání jednodušeji, účelněji, snadněji, esteticky uspokojivěji kontrolovat libovolný záměr. Zkoumáním pohybu se žáci exemplárně učí: Jak vím, co dělám a jak to dělám? Je to, co konám, také to, co si myslím, že konám nebo co jsem si předsevzal, že učiním? Jak bych to mohl vykonat jinak, možná snadněji a příjemněji?
výsledky :
Zlepšení, vzrůst, rozšíření, usnadnění - sebevědomí, (sebe)akceptování, uznání druhých, autonomie a zodpovědnosti - schopnosti učení ve všech oblastech (učení pro učení) - schopnosti sebeovládání / sebevýchovy (umět si sám pomoci) - kompetentnosti jednání / otevření dosud nepřístupných dimenzí vnímání a jednání - schopnosti vztahu (rozpoznávání a vytváření souvislostí) - výkonnosti, vytrvalosti a dobrého pocitu a vitality - flexibility (pohyblivost v tělesném, duchovním a duševním smyslu) - orientace v prostoru a čase - vlastního vnímání (propriorecepce) - kinestetických požitků - vědomí a schopnosti rozpoznávat vlastní organizaci pohybu (rozšíření obrazu vlastní osoby a tělesného schématu) - ekonomie pohybu (souhra částí těla, koordinace, používání síly podle záměru jednání, zacházení s těžkou silou apod.) - kvality pohybu (jasnost a jednoznačnost pohybových procesů, elegance, harmonie, úspornost pohybů) - dýchání (volněji, přizpůsobivěji) - rovného držení těla (jako dynamického, na jednání se vztahujícího procesu)
Zmenšení, odbourání - námahy a nepotřebného napětí - neschopnosti sebeuvědomování - bolesti
Změna nastavení na učení ( z "já se musím učit " na "já se můžu učit")
práce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama