nadlické schopnosti

15. října 2006 v 20:06 | Dr.Kačaras Dimitris |  nadlické schopnosti

Nadlidské schopnosti

V 8-11 století řádili na březích evropských moří vikinští válečníci, dobývali osady zásluhou nepřemožitelných BERSERKU.
V jiných částech světa vzbuzovali strach temní samurajové HOKUTÓ, šivovi tigři nebo na pyrenejském poloostrově QUAPO.
Psal se rok 1212 na pyrenejském poloostrově vrcholila tzv.
Reconquista neboli boj křesťanů s muslimskými Maury.
Zatímco křestanů bylo 70 000 tisíc, mohamedánů bylo 200 000 tisíc a zdáli se být vítězi.
Leč chyba lávky. Po několika hodinách boje zvítězili křestané. V děsivém boji padlo více než 150 000 tisíc muslimů a zbytky maurů se dali na útek.
Z drtivé porážky se nikdy nevzpamatovali. Proč ale podlehli menšině?
Ze starobylích letopisech se uvádí, že k vítězství přispěli tajemní rytíři QUAPO.
Ví se o nich že chodili jen v černém,odříkali se veškerého světského života a jediným smyslem jejich života byl boj. Spali s mečem i v brnění.
Uvádí se ,že necítili bolest a byli téměř nezranitelní.
Zjistit proč měli tyto schopnosti se dodnes nepodařilo.
Mnoho odborníků se myslí že je to díky přírodní droze Lysohlávce- houba,která obsahuje látku podobné LSD, která způsobuje mimosmyslové vnímání , změnu stavu vědomí, při které člověk má pocit nadlidské síly, jenomže zdrogovaný jedinec, není nikdy dobrým bojovníkem, má zpomalené reflexy, vázne mu dech a po počátečním výbuchu energie a vášně síla rychle klesá.
Dalším možným vysvětlením je okultismus, všichni bojovníci procházeli iniciačním rituálem a těžkým výcvikem již od dětství.
Každý člověk prochází 7 fázemi života:
1- vytvoření šablony matky od O-7 let první-referenční bod
2- vytvoření šablony otce od 8-14 let druhý referenční
3- fáze poznávání okolí a oddělení se od rodiny15-21 let
4- fáze seberealizace v hmotném světě 22-28 let
5- fáze uvědomění si sama sebe i druhých 29-35 let
6- fáze počátečního duchovního zrání a vývoje 36-42 let
7- fáze spirituální 43 let a více
jestliže dítě ve svém ranném vývoji nemá vpečeťovací reflexy první a druhé fáze, dochází k chybnému vidění reality a začlenění do společnosti- je možné lehce člověka zmanipulovat. Protože nemá rodinným poutem zakořenění je snaha jedince poznat svět za každou cenu a není schopen rozpoznat + nebo -
V dobách ne tak minulých délka života nebyla dlouhá jako dnes a rodina nebyla chápana jako dnes - byla nahrazena kmenem, kde vládla síla, moc , nenávist. Jedinec je neustále vystaven stresu.
Co se děje při stresu?
Ve zděděných genechmáme zakódovánu reakci podle principu "útoč - nebo uteč!"
Ve stresových situacích se můžeodpojit 75 % i více funkcí mozku- vedlecelé pravé hemisféry i levou část předního mozku.Ten v klidném stavu udržuje člověka v přítomnosti a hledá možnost řešení.
Ve stresových podmínkách však reaguje jen na základě zkušeností auložená negativní informace se objeví ve formě energetického bloku. Místo toho, aby stresovaný člověk jednal na základě okamžité optimální volby a tak hledal nové cesty k nejlepšímu řešení.
Při závažných problémech ve vzájemné komunikaci hemisfér (a obvykle také mezi přední a zadní částí mozku) se často objevuje dyslexie - problémy se zvládnutím čtení. Například v USA tato "slovní slepota" postihuje nyní 5 - 10 % obyvatel ( u nás asi 2 % žáků). Ve většině případůje viníkem dyslexie emocionální trauma či stres. Bývá tak intenzívní, že následkem strachu, bolesti (případně strachu z bolesti) si jedinec v mozku naprogramuje u některých svých schopností tzv. bílé skvrny.
Nejnovější výzkum potvrzuje, že u většiny lidí jedna mozková hemisféra dominuje- u někoho pravá, u jiného zas levá.
Rozdělené kompetence
Aby se obě mozkové hemisféry navzájem domluvily i když každá z nich má odlišnou pracovní náplň, propojuje je svazek nervů, zvaný mozkový trámec či svorové těleso (corpus callosum).

Pravá hemisféra má na starosti vnímání. Slouží k prostorové(nikoliv časové)orientaci, vidí tedy obraz jako celek. Dokáže tvořit, přenáší umělecké schopnosti, takžepracuje s obrazy, barvami, se symboly.Umí neomezeně vnímat, nezná pojem strach a nesoudí. Je nositelkou ženské složky našeho "já" a také vlídnosti.
Naprotitomu levá mozková hemisféra analyzuje, logicky přemýšlí v detailech, je časově orientována, kontroluje, vynáší soudy a názorová přesvědčení.Stala se nositelkou mužské složky našeho já. V levé hemisféře existuje oblast, která odpovídá za naše "přežití", pokud se dostaneme do nějaké stresové situace. Nemusí to být jen, jako v době našich dávných praprapředků, třeba útok nějakého zvířete, ale třeba i adrenalinové sporty, obava z písemky, zkoušení či nepříjemný rozhovor s nadřízeným.
Období před narozením
Z jediné oplodněné buňky se po 280 dnech vyvine (kromě dalších orgánů) mozek. Mezi jeho nervovými buňkami vzniká cca jeden trilion vzájemných kontaktů - synapsí, kde se předávají informace. Systém tak ukrývá celou vývojovou minulost a budoucnost. V tomto prenatálním období může mozek negativně postihnout např. infekce či skutečnost, že matka holduje alkoholu.
První rok života
Mozekprožívá největší vývojový skok. Děti poznávají a chápou až překvapivě velké množství jevů a souvislostí. Vrozené programy jim umožňují rozlišovat fyzikální i živé jevy a matematiku, programy pro výrobu nástrojů, pro orientaci v prostoru. Jsou také "intuitivními" psychology, ekonomy, logiky, mají systém pro zvládnutí jazyka. Více až šokujících skutečností o této životní etapě mozku bychom zjistili, kdyby děti uměly mluvit.
Od 2. roku do počátku dospívání
Rychle se vyvíjejí poznávací funkce, např. jazyk a řeč. Kolem 4. roku končí vývoj sebeuvědomování ("jáství"). Množství neuronů se ustaluje. V některých místech mozku se výrazně zvyšuje počet synapsí, systémy vláken se obalují tukovými látkami, což urychluje vedení vzruchů. Různé oblasti mozkové kůry se vzájemně propojují.
Dospívání
Mozek prožívá druhý nejdramatičtější skok. Začínají "vyzrávat" přední části čelních laloků. Úměrně s tím "vyzrávají" řídící funkce mozku, třeba schopnost motivace, vůle, rozlišení dobra a zla.
Dospělost
Činnost mozku nyní kontroluje jeho celá minulost včetně genetických základů. Důležitou roli má učení, především životní zkušenosti. Pro činnost mozku, obdobně jako u svalů platí, že se zlepšuje úměrně vynakládané námaze.
Stárnutí
V mládí člověk skoro nevěří, že zestárne. Vždyť do důchodu je tak strašně daleko! Život se ovšem nedá ošálit. Stárnutí může mít různé podoby - optimální, obvyklou a patologickou. Optimálně stárnoucí lidé jsou šťastnými nositeli genů, které jsou podkladem tohoto typu stárnutí, obvyklé je při celoživotní dobré životosprávě. Patologické stárnutí je podmíněno a provázeno řadou mozkových chorob, ze kterých nejrozšířenější jsou Alzheimerova choroba a cévní poškození mozku.


Malá a velká hromada
Dospívající děti mají při učení největší problémy s vlastními emocemi. Jsou zvýšeně citlivé a procházejí nelehkým obdobím. Není proto divu, že se nechají snadno "vykolejit" či "otrávit".
posměškovým" testem. zlomovým obdobím je věk kolem osmi let.
Proč se lidé mění?
podivného chování jinak psychicky normálních lidí, kteří se ocitli v náročné životní situaci. Reagovali neadekvátně, projevovali výrazný neklid a nechybělo ani psychické zhroucení, fyzický kolaps z neznámých příčin… Prostě nevysvětlitelné chování!
je to vinou stresu. -mívá rozmanitou podobu - poranění, fyzické ohrožení, bakteriální infekci, ale i problémy ve škole, v zaměstnání, v manželství, strach z určitého nebezpečí… Podle toho může mít stres i různé obecné účinky.
stres jako "určitý stav těla a mysli, který se projevuje řadou objektivně zjistitelných chemických a fyziologických dějů v orgánech těla."
distres jako myšlenou formu stresu, která nás výrazně ohrožuje, protože jeho intenzita již překračuje hranici zvládnutelnosti, tělo je vyčerpáno, stres vede k nemocem, celkovému vyčerpání organismu a může dojít až ke smrti. Protipólem pak je
eustres, který velmi kladně prospívá rozvoji organismu, kdy ve stavu nabuzení (třeba v zamilovanosti) podáváme daleko lepší výkony než obvykle.
stres je nedílnou součástí života, tedy zcela normálním jevem. V některých naléhavých situacích lidé dokonce dokážou prokázat ohromnou sílu a hbitost, což by u nich bez stresu nebylo možné. Někteří lidé navíc stres sami vyhledávají, třeba při tzv. adrenalinových sportech. Trochu burcujícího stresu pro lepší výpotřebují i umělci, chirurgové a některé jiné profese.
reakce na stres není závislá na intenzitě stresoru, ale přímo úměrně souvisí se schopností jednotlivce se s takovou zátěžovou situací vyrovnat.
Americký vědecký výzkum zjistil, že moderní člověk žijící v západní civilizaci zažívá v každodenně setkání s mnoha z téměř 400 000 rozmanitých stresorů! Je to asi tisíckrát víc, než prožívali naši předkové před 100 lety. Většinu stresorů si ani neuvědomujeme, ovšem náš organismus je pečlivě zaznamenává, vyhodnocuje a reaguje na ně.
Stres dnes patří k životu jako vzduch a dýchání. Samozřejmě ani to se nesmí přehánět
biologický stres. musí existovat něco, co mají všichni nemocní společného.
Ač je trápily rozmanité choroby, všichni se cítili stejně špatně. Nemůže na ně působit nějaký obecný vliv?
Za senzační objev považoval zkušenost s potkany, které vystavoval nepříjemnostem, třeba injekcím mírně jedovatých látek, pobytu v klecích na mrazu apod. Zjistil, že takovým zvířatům se zvětšily endokrinní žlázy produkující hormony adrenalin a kortizon. Hlavní roli však hrají nadledvin
Stres je však proces komplexní
Promítá se tedy v rovině tělesné, duševní, duchovní.
Z vývoje živočišné říše, jejíž jsme součástí, víme, že jde ostarou reakci organismů, (jde o jeden z projevů života), která byla nezbytná pro zachování existence jedince a jeho potomků. Mělo jít o mobilizaci sil, ke změně taktiky .. za účelem překonání nepříznivé situace, která ohrožovala život jedince nebo druhu. Tuto reakci máme zakódovánu v naší chromozomové výbavě v jádrech buněk těla jako informaci, v jaderných kyselinách (DNA, RNA). Tato informace pomocí enzymů pak vyvolává celou kaskádu biochemických reakcí v buňkách v různých orgánů.
boj se stresem je stres. Obstát může jen člověk emocionálně vyrovnaný, kterému v tom nebrání bezděčný strach, melancholie (deprese),
V roce 1956 objevil zakladatel teorie stresu Hans Selye tzv.
VŠEOBECNÝ ADAPTAČNÍ SYNDROM :
Na počátku se objevuje celková rozladěnost, neklid, nejsou ve své kůži trápí se = "nespecifická reakce".
Následuje slabost, podrážděnost = nespecifická obranná reakce = obecný adaptační syndrom . Teprve po té lze hovořit o určité diagnóze a specifikovat symptomy nemoci.
1. etapa • neklidné reakce
(organismus se začíná poměrně rychle stavět na odpor nebo se přizpůsobuje životním podmínkám)
2. etapa • fáze odporu
(již proběhla adaptace na nové podmínky a organismus se plně věnuje odporu proti působení stresoru)
3. etapa • fáze vyčerpání
(po dlouhotrvajícím působení stresového faktoru dochází k vyčerpání adaptačních rezerv a organismus umírá). Tato 3. fáze se nerozvine vždy. Většinou se organismus v 1. nebo 2. fázi vyrovnává se stresorem.
STRESORY : zevní (sociální),
vnitřní (bolest, emoce).
Nejčastějším stresorem člověka jsou emocionální podněty. Uniknout stresu je prakticky nemožné. před stresem utíkat nemusíme, protože úplná svoboda od stresu znamená smrt.Musíme se chránit před distresem = zhoubný, nepřetržitý stres = negativní stres.Je stav, kdy struny již nevydrží, trhají se a píseň zůstane nedohraná. Vzniká v důsledku psychického stresu psychosomatické onemocnění, až smrt.
Např. jako odpověď na emoce hněvu posílá mozek automaticky příkaz srdci, ke změně jeho činnosti - zvyšuje se rychlost, zvyšuje se krevní tlak, může dojít k prasknutí cévy v mozku = mozková mrtvice, zúžení koronárních tepen = srdeční infarkt.
Naopak příchod klauna do města má pro zdraví obyvatel větší význam než 10 vozů naložených léky.
Strach, skleslost, stísněnost a závist jsou základní příčiny zkracování života.
A. Carel : " Člověk, který neví, jak bojovat s pocitem nespokojenosti, umírá mladý. "
Psychika člověka je velmi citlivá na kladné emoce, důsledkem čehož je přesná práce a výborné zdraví. Psychika nemá ráda negativní emoce a brání se jejich opakování. Má zvláštní obranné mechanismy vůči bolestným zážitkům.
Stres 1. akutní, 2. chronický.
Dlouhodobé nebo neobvykle silné podněty a zároveň nemožnost přizpůsobit se vyčerpají nakonec všechny zásoby síly. Chronický stres je jak nenasytný plamen, který všechny emoce pouze rozdmychává - čím silnější stres, tím jasnější oheň. Čím více emocí potřebujeme k udržení stresového zanícení, tím rychleji organismus shoří. Velké napětí člověka doslova spálí (burnout syndrom, opakující se závrati, křeče v hrdle, asthma, bolesti hlavy, únava, slabost, infekce). Stabilita člověka ve vztahu k emočnímu vypětí a traumatům, vyvolaným např. nepochopením okolí má množství variací, které přímo závisejí od psychického a fyzického stavu v daném okamžiku. Když člověk dosáhne hranici svých možností " strávit " emoční napětí, rychle se snižuje odolnost vůči fyzickým nemocem. Často se mluví o reflexu úniku. Člověk může vážně onemocnět v případě, že tíhne k nemoci jako k úkrytu před neúnosnou situací, nebo chce uniknout nutností nést zodpovědnost a samostatně se rozhodnout.
Nejdůležitější lék je pozitivní emoce
Člověk, který očekává úspěšný výsledek, se ho obvykle dočká. A naopak.
Stanovit si nějaký cíl, pak ho naplnit a cítit morální uspokojení byť z těch nejmenších, ale vlastních vítězství - to je to, co skutečně potřebujeme.
Úspěch začíná myšlenkou na úspěch. Přesvědčení o vlastních schopnostech znásobuje naše síly a naopak !!
Každý člověk má svůj vlastní model světa.. Často zapomínáme na pravidlo : není budoucnosti bez přítomnosti ! Důvěra, láska, smrt - to jsou mosty, které nás spojují se světem.
Víktor E. Frankl píše : " Smysl se odhaluje, nemůžeme si jej vymyslet ". Nalezení vlastní cesty, nalezení psycho - emocionální rovnováhy - to je smysl našeho hledání. Tu se "pravda" a " smysl " prolínají v jedno - v cestu. Ale cesta rozprostírající se v čase, to je již samotný cíl.
Je známo, že jenom emoce jsou schopny výrazně ovlivňovat fyziologický stav organismu.
Paměťv sobě sjednocuje poznání a porozumění.
Obecně je znám také potlačující vliv rozumu. Sečenov píše : " Ve stavu silné fyzické bolesti jedni křičí a bijí kolem sebe, druzí to mohou snášet mlčky, klidně bez nejmenšího pohybu, nakonec jsou i lidé, kteří se projevují hnutím neslučitelným s bolestí, např. se smějí a vtipkují."
Nejzákladnějším prvkem v úspěšném boji s negativním stressem je dosažení psycho - emocionální rovnováhy . (Prof. Jaro Křivohlavý).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama