stres klasifikace

stres klasifikace

15. října 2006 v 20:11 | Dr.Kačaras Dimitris
Zemři, vyhneš se stresu!
Podle nejčerstvější zprávy Evropské agentury pro bezpečnost a zdraví při práci trpí v zemích EU stresem každý třetí pracující člověk! Stresové situace však znali už lidé doby kamenné, kteří v ohrožení buď bojovali nebo se dali na útěk. To my třeba na pracovišti většinou udělat nemůžeme. Navíc moderní věda dnes už ví, že stres nutně není jen příčinou ohrožení. Může i pomáhat a přinášet potěšení!

Proč se lidé mění?
Obecně:
Až do třicátých let 20. století neexistovala žádná definice stresu. Lidé sice takové stavy dlouho znali, ale nedokázali je pojmenovat. Pak si však vědci všimli nápadné shody podivného chování jinak psychicky normálních lidí, kteří se ocitli v náročné životní situaci. Reagovali neadekvátně, projevovali výrazný neklid a nechybělo ani psychické zhroucení, fyzický kolaps z neznámých příčin… Prostě nevysvětlitelné chování!
Bylo tedy třeba zjistit, proč k těmto stavům, které se začaly stávat celospolečenským problémem, dochází a jak jim lze zabránit. První výzkumy v této oblasti lidského prožívání provedl kanadský lékař, endokrinolog Hans Selye. Dospěl k závěru, že je to vinou stresu. Ten podle něj mívá rozmanitou podobu - poranění, fyzické ohrožení, bakteriální infekci, ale i problémy ve škole, v zaměstnání, v manželství, strach z určitého nebezpečí… Podle toho může mít stres i různé obecné účinky.
Rozhořčení je špatný rádce:
stres jako "určitý stav těla a mysli, který se projevuje řadou objektivně zjistitelných chemických a fyziologických dějů v orgánech těla."

distres jako myšlenou formu stresu, která nás výrazně ohrožuje, protože jeho intenzita již překračuje hranici zvládnutelnosti, tělo je vyčerpáno, stres vede k nemocem, celkovému vyčerpání organismu a může dojít až ke smrti. Protipólem pak je eustres, který velmi kladně prospívá rozvoji organismu, kdy ve stavu nabuzení (třeba v zamilovanosti) podáváme daleko lepší výkony než obvykle.

tzv. stresor, je všechno co vyvolá nadměrnou reakci organismu. Za zvlášť silný stresor je frustrace. Tvrdim, že lidé jsou živočichy usilujícími o své cíle, a proto nesnášejí, aby jejich plány zkřížily jakékoliv potíže.

Lékařští vědci zdůrazňují, že stres je nedílnou součástí života, tedy zcela normálním jevem.
V některých naléhavých situacích lidé dokonce dokážou prokázat ohromnou sílu a hbitost, což by u nich bez stresu nebylo možné. Někteří lidé navíc stres sami vyhledávají, třeba při tzv. adrenalinových sportech. Trochu burcujícího stresu pro lepší výkon potřebují i umělci, chirurgové a některé jiné profese.
Stres číhá na každém kroku

Jak se dnes ukazuje, reakce na stres není závislá na intenzitě stresoru, ale přímo úměrně souvisí se schopností jednotlivce se s takovou zátěžovou situací vyrovnat.
Moderní člověk žijící v západní civilizaci zažívá v každodenně setkání s mnoha z téměř 400 000 rozmanitých stresorů! Je to asi tisíckrát víc, než prožívali naši předkové před 100 lety. Většinu stresorů si ani neuvědomujeme, ovšem náš organismus je pečlivě zaznamenává, vyhodnocuje a reaguje na ně.

Flight or fight! - Uteč - nebo bojuj!

Stres je nespecifická reakci na fyzické, mentální a chemické reakce těla. Stresovou reakci je generalizovaný adaptační syndrom (GAS), který na stresovou situaci reaguje vylučováním adrenalinu a noradrenalinu. Tyto hormony vyvolávají celkový stav nabuzení, zvyšují krevní tlak a dechovou frekvenci, zrychlují srdeční činnost a metabolismus. Tělo je pak celkově připraveno k akci. V době, kdy mohl člověk reagovat na stresovou situaci útokem či útěkem, plnil tento systém svůj účel. V moderní době je ale tato reakce vlivem sociálního prostředí potlačována a nevyužité chemické změny se hromadí v organismu a mohou jej poškodit.

Bojuj - nebo uteč!
1- poplachová reakce. Po ní následuje stadium
2- adaptace, kdy si tělo postupně zvyká na " poplachy" a stává se proti nim do značné míry odolné. Ovšem jestliže stresové situace stále přetrvávají, dostává se živočich (tedy i člověk) do třetí fáze3
3- - adaptačního syndromu, fáze vyčerpání. Tehdy lidi často ohrožují žaludeční vředy, onemocnění srdce, cukrovka či jiná nemoc, ke které mají genetické dispozici.
Stresová reakce je reakce prakticky celého organismu. Přesto lze jakési řídící centrum najít, a to už u vývojově starších organismů. Nachází se v mozku. Jde o okruh : tzv. lymbický systém (centra pro pudy, emoce - pláč, radost, zlost, agresivitu), hypothalamus, thalamus (centra bolesti), podvěsek mozkový - hypofýza.
U člověka, který využívá druhé signální soustavy - je schopen logického myšlení, myšlení v symbolech a řeči - též šedá kůra mozková.
V poslední době se zjistilo, že není pravda, že by ubývalo nervových buněk. Některé nervové buňky v důsledku chronické nečinnosti upadají do " dřímot ", ale uchovávají si získanou informaci. Čím déle zůstávají tyto polospící buňky bez práce, tím větší potíže budou s jejich " probuzením " . Duševně pracující lidé žijí mnohem déle, než ti, kteří se zabývají fyzickou prací.
VŠEOBECNÝ ADAPTAČNÍ SYNDROM :
Na počátku se objevuje celková rozladěnost, neklid, nejsou ve své kůži trápí se = "nespecifická reakce".
Následuje slabost, podrážděnost = nespecifická obranná reakce = obecný adaptační syndrom . Teprve po té lze hovořit o určité diagnóze a specifikovat symptomy nemoci.
1. etapa • neklidné reakce
(organismus se začíná poměrně rychle stavět na odpor nebo se přizpůsobuje životním podmínkám)
2. etapa • fáze odporu
(již proběhla adaptace na nové podmínky a organismus se plně věnuje odporu proti působení stresoru)
3. etapa • fáze vyčerpání
(po dlouhotrvajícím působení stresového faktoru dochází k vyčerpání adaptačních rezerv a organismus umírá). Tato 3. fáze se nerozvine vždy. Většinou se organismus v 1. nebo 2. fázi vyrovnává se stresorem.
STRESORY : zevní (sociální),
vnitřní (bolest, emoce).
Nejčastějším stresorem člověka jsou emocionální podněty. Uniknout stresu je prakticky nemožné.Před stresem utíkat nemusíme, protože úplná svoboda od stresu znamená smrt. Musíme se chránit před distresem = zhoubný, nepřetržitý stres = negativní stres. Jde o stav, kdy struny již nevydrží, trhají se a píseň zůstane nedohraná. Vzniká v důsledku psychického stresu psychosomatické onemocnění, až smrt.
Psychické a fyzické zdraví představuje jediný celek. Nestojí na souladu s nějakými normami a standardy, ale na souladu člověka se sebou samým a s realitou, v které žije.
TERAPIE
1-Nejdůležitější lék je pozitivní emoce
Úspěch začíná myšlenkou na úspěch. Přesvědčení o vlastních schopnostech znásobuje naše síly a naopak !!
pravidlo : není budoucnosti bez přítomnosti ! Důvěra, láska, smrt - to jsou mosty, které nás spojují se světem.
Nejzákladnějším prvkem v úspěšném boji s negativním stressem je dosažení psycho - emocionální rovnováhy .
K stabilizaci psychiky, psycho - emocionálních reakcí a rovnováhy přispívá několik faktorů. Jejich využití a ovládání zkvalitní boj se stresem a urychlí paralýzu stresu = nalezení východiska
nalezení řešení
realizace
Nalezení východiska je první nejdůležitější moment řešení stresové situace : vidět východisko ! Další faktory také důležité faktory až takovou " váhu " nemají, ale jsou velmi užitečné :
Patří sem :
• sebepoznání - sama sebe oklamat nelze !
· vnímání a ovládání dýchacích funkcí
· vizualizace
· relaxační techniky, imaginačně meditační techniky
· hudba a muzikoterapie
· pracovní terapie, ergoterapie (trojnožka, dotýkání se hmotného - zdi Chrámu v Jeruzalémě)
· správná strava (antioxidanty, harmonie spánku, eliminace návyků (kofein, alkoholu, černá káva, čokoláda)
· posilování těla správným pohybem - cvičením, kontraproduktivní je vrcholový sport
· odpuštění sobě i ostatním, likvidace přízraků z minulosti, i z dětských let formátování osobnosti
· změna modelů chování, což je někdy velmi bolestivé
Jednou z příčin neklidu je nedostatek pocitu bezpečí. Tento druh neklidu se rodí již v raném dětství, když dítě úplně závisí na rodičích. Neuspokojené potřeby - jídlo, teplo, projevy něhy a lásky, atd. vyvolávají úzkost spojenou s pocitem ohrožení.
úspěšnému vyřešení konfliktů potřebujeme poctivost, trpělivost a odvahu. Nutné je změnit svůj vztah k životu, znovu objevit smysl svého života, vrátit do něj lásku. Protože to, co již bylo, nezměníme. Nutno přestat se řídit starým zakořeněným zvykem obviňovat druhé i sebe za to, co se stalo, a odmítnout stereotypy minulosti.
Zpracoval DK16-11-05
 
 

Reklama
Reklama